Nemožnost stoprocentní ochrany nás zaskočila

Kromě nemnoha odborníků to zřejmě nikdo nečekal. Rychle se šířící koronavirus, způsobující nemoc Covid 19, nás překvapil a zaskočil. A nemožnost stoprocentní obrany a ochrany v běžném životě je něčím, s čím v civilizovaných zemích jaksi nepočítáme. A tak se zatím zdá, že v naší zemí čelíme mnohem víc psychické zátěži než nemoci jako takové, která má (zatím) průběh mírný.

Informací je snad až přes míru. To některé lidi velmi zneklidňuje, jiní na to reagují bagatelizací problému. A jiní zase hledají viníka. Jeden z nejhorších nápadů je obvinit Pána Boha, totiž říci, že to jsou jeho tresty.  (Čeho by tím asi dosáhl? A hlavně jakou představu o Bohu má ten, kdo takové názory šíří?)

Problémy zdravotní, psychické, ekonomické i sociální

Boj s epidemií a život v ní je problém jak zdravotní, tak i psychický. A nabaluje na sebe problémy další. Nejde jen o to, jak se nenakazit nebo jak nákazu přežít. Ale také jak se postarat o děti ze zavřených školek a škol? Jsou tu problémy ekonomické a sociální. Třeba jak malé firmy zvládnou velké výpadky osob v karanténě nebo nepřítomnost rodičů, pečujících o své malé děti? Jak zvládnou nemocní psychicky zákaz návštěv a jak zvládnou starosti o ty blízké, kteří se pohybuji venku? Jak se starší obyvatelé vyrovnají s výpověďmi typu, že na tuto nemoc umírají hlavně starší lidé (ač je to pravda)? A mohli bychom vypočítávat ohrožené a zatíženě skupiny osob dále, aniž při tom mluvíme o vlastním ohrožení nemocí.

Krize probouzí i dobrotu, solidaritu a obětavost

I když neradi vzpomínáme na nešťastné události, mohli by aspoň někteří vzpomenout na velké povodně tohoto století. Najednou bylo nabouráno skoro všechno, a lidé to zvládli. A hlavně – v mnohých se probudila do té doby nepoznaná dobrota, solidarita a obětavost. 

Výzvy a inspirace pro křesťana

Proto bude velmi dobré,
když si jako křesťané
postavíme před oči
několik zásadních předsevzetí:

  • budeme dodržovat doporučené hygienické zásady, a i když je to nepohodlné dodržíme pokyny o karanténě, ačkoliv se nám třeba nelíbí;
  • nebudeme dbát na podivné „zaručené rady“ jak se chránit, které přicházejí kdoví odkud;
  • budeme se dívat kolem sebe, abychom viděli, kdo od nás potřebuje pomoc;
  • nevěnujeme se marným úvahám o tom „kdo za to může“;
  • pochopíme, že neúčast na bohoslužbě když jsme nakaženi, když jsme v karanténě nebo je nás víc, než povolený počet osob, je nepříjemnost, ale není to v žádném případě hřích; naopak, hříchem proti pátému přikázání a hlavně proti přikázání lásky k bližnímu by bylo mše či jiné větší společné zbožné i světské akce se nevzdat;
  • ač se nám do toho nechce, uvědomíme si plněji křehkost a zranitelnost naší civilizace i naší osoby a že "jsme jenom prach";
  • ač se nám do toho nechce, omezíme bezbřehé fascinované sledování zpravodajství a vyhradíme si více času na četbu bible, modlitbu a přebývání s Bohem i s našimi blízkými;
  • celou současnou situaci budeme sledovat pod úhlem křesťanské naděje, která není jen nějakým laciným přesvědčením, že všechno dopadne „dobře“, ale je jistotou, že nás nic nemůže odloučit od lásky Kristovy: ani život, ani smrt,  ani nic přítomného, ani nic budoucího… (viz Řím 5,5; 8, 31-39)
  • celou záležitost epidemie i s jejími důsledky se budeme snažit využít k prohloubení naší víry a důvěry, abychom se opět o něco přiblížili k jistotě víry, kterou tak povzbudivě předkládá apoštol Pavel v Listě Římanům:

Co k tomu řekneme? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky,
jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní?
Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným?
Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí?
Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal,
je po Boží pravici a přimlouvá se za nás! (viz Řím 8,31-34)