Kolik musí mít člověk peněz, aby byl šťastný?

Jednou se prý zeptali známého milionáře Rockefellera:
„Kolik musí mít člověk peněz, aby byl šťastný?“
Odpověď zněla: „O něco víc, než právě má.“

A toto neplatí jen o penězích. Různí lidé mají různé představy a říkají si: šťastný, šťastná budu, až získám tuto ženu / tohoto muže, až budu mít lepší image, až více zhubnu, až se uzdravím, až nebudu mít své životní překážky, až dokončím školu, až si pořídím skvělé auto, až si postavím vilu, až procestuji zeměkouli, až postoupím ve společenském žebříčku, až budu mít větší moc, až se stanu součástí nějaké vlivové skupiny, až dosáhnu uznání, až mě blízcí budou mít více rádi, až …, až …, až … Každý si doplní své.

Mathew Kelly k tomuto ve své jedné knížce říká: „V každém člověku je propast o velikosti Boha. Nemůžeme ji naplnit věcmi, penězi, postavením, mocí, sexem, drogami, alkoholem, jinými lidmi, zážitky ani úspěchem. Jen Bůh ji dokáže zaplnit. Vhoďte do ní všechny peníze světa a zjistíte, že je pořád prázdná a vy stále toužíte po něčem větším. Přihoďte Oscara, Grammy, Nobelovu cenu...“

Nikdy totiž nemáme dost.
Naše touhy nejsou nikdy naplněné.
Jsme nenasycení a nenasytní.

A to, že naše touhy nejsou nikdy naplněné, je jedním z ukazatelů na to, že jsme stvořeni nekonečným Bohem pro život s ním. S Bohem, který nám nabízí nekonečnou = nekončící = neohraničenou lásku a tedy i pozornost, přijetí, uplatnění, uznání, radost, spokojenost, překvapení, adrenalin, pokoj…

Bůh má pro nás připraveno víc,
než si dokážeme představit.
Má pro nás víc,
než nám tento svět může dát, či vzít.

Lidský život je cestou Domů, k Bohu, do plnosti života. Jsme jakoby na mostě, po kterém směřujeme na druhý břeh. Nemá proto význam a smysl se na tomto mostě pokoušet zabydlovat. V Bibli se říká: „Buďte spokojeni s tím, co máte“ (Žd 13:5). Neznamená to, nerozvíjet se, ale spíše nebýt chamtivý – nechtít stále více a myslet si, že v takovém hromadění peněz, jistot, zážitků zde naleznu své uspokojení a jistotu. Jde o to nelpět na tom, o čem si myslíme, že nás to naplní.

A pokud podlehneme představě, že si toto vše musíme nějak zařídit sami, tvrdě narazíme na realitu a ohraničenost světa i sebe sama. Současné dění ve světě i dějiny nám smutně ukazují, že lidé s takovýmto postojem přestávají brát jakékoliv ohledy a jdou si za svým „přes mrtvoly“. Jak na úkor druhých, tak i svých nejbližších, ale i na úkor celé společnosti, okolních zemí a národů, přírody, planety…

Jaké je východisko z tohoto rozporu – kdy přirozeně chceme víc, ale nemáme lpět na lidských nejistých „jistotách“? Řešením je otevřenost a odevzdanost Božímu vedení v našem všednodenním životě. Bůh totiž chce každého z nás vést k naplněnému životu. Někdy třeba i po jiných cestách, než si představujeme. Ale s jistotou, že se za to zaručuje on sám - absolutní Bůh, Láska, tvůrce vesmíru, který vidí souvislosti, které my nevnímáme. Zaručuje se za to Bůh, který nám svou lásku dokázal mimo jiné i tím, že každému z nás vyšel vstříc v Ježíši Kristu. A vychází každý den. Nebuďme proto k němu neteční. Má to smysl. I pro mě. I pro tebe.

Ježíši,
odevzdávám se ti,
postarej se ty…