Šťastný člověk, který doufá v Boha, jehož oporou je Bůh!
Je jako strom, který je zasazen u vody,
který své kořeny vyhání k potoku;
když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené,
ani v suchém roce nemá starosti, nepřestává nést ovoce.” (Jer 17,5-8)
V Izraeli, odkud pochází tento biblický text, jsou rozsáhlé pouště.
Pouště jsou ale i na mapě života každého z nás.
V poušti je vedro, sucho,
nepohodlí, nebezpečí a smrt.
Být zasazený u vody ale znamená
žít, kvést, nést plody...
Doufat v Boha a mít ho za oporu znamená
být jako strom zasazený u vody.
Takovému stromu
nic definitivně neuškodí.
Ani "vedro",
ani "sucho".
