Denně nás děsí a ničí nejrůznější strachy

Sedím mezi ostatními lidmi, poslouchám a žvýkám svou žvýkačku, která už ztratila chuť. Vepředu vstane muž se šedinami na spáncích. Poctivá hlava venkovana. Umí se docela dobře vyjadřovat a dívá se nám do očí. Bez dalších okolků s námi mluví o našem strachu – nejen ze smrti.

„Smrti se samozřejmě nebojíte, té, co ukončí váš život. Ta je přece ještě daleko, o té ještě ani neuvažujete... Ta smrt, co vám nahání strach, je "drobná" smrt, kterou můžete ochutnat každý den - když vás šéf ponižuje na poradě, když váš kamarád spí s vaší ženou, když je na vás manžel hrubý a působí vám zármutek, když vás na ulici vyděsí nějaký hulvát... Denně můžete po malých troškách ochutnávat příchuť a předchuť smrti, která na vás čeká, která vás už teď trochu ničí a trochu děsí... Bojíme se všech těch každodenních drobných setkání se smrtí a děláme všechno proto, abychom se jim vyhnuli. Utíkáme před nimi. Já stejně jako vy. Žádný člověk tomu neunikne. Když se trochu zamyslíte, snadno najdete věci, které vás děsí...“

Procházím si v duchu své vlastní strachy:

  • Mám strach čelit svému otci nebo svým společníkům ve firmě, když mám pocit, že mi šlapou na paty.
  • Mám strach se na ulici poprat s chuligány nebo rozhněvanými lidmi.
  • Mám strach, že některý klient zruší svou zakázku, která dlouhodobě živí naši firmu.
  • Mám strach z neúspěchu, který ohrožuje mou sebedůvěru.
  • Mám strach, že přijdu o všechno, že skončím na ulici, že budu chudý, že nedokážu uživit své děti.
  • Mám strach, že ztratím lásku své ženy, že budu sám a nešťastný v nějaké ubytovně.
  • Mám strach, že nezvládnu výchovu svých dětí, nebo že se budu bezmocně dívat, jak se řítí do maléru.
  • Mám strach ze dne, kdy mi zemřou rodiče.

Jsem zavalený tolika strachy, že si připadám zbabělý. A tohle je navíc můj největší strach: přiznat si, že jsem zbabělec, ubrečenec a měkota... Tahle tři slova mi nahánějí hrůzu jako lvi, s nimiž bych měl být zavřený v kleci. Jasně rozumím tomu, co říká ten muž s venkovanskou hlavou: i mně se stává, že špičkou jazyka ochutnám hořkou příchuť smrti.

Tento katalog strachů je moje tajemství.

Dočasná řešení mají své meze

Muž pokračuje ve svém výkladu. Jeho slova dopadají na naše záda jako jemný deštík, aniž by kdokoli projevil sebemenší reakci.

„Abychom přemohli tento ochromující strach, uchylujeme se k různým lstím, které ale fungují jen dočasně. Někdo lpí na pověrách, jiný střádá co největší obnos peněz, další chtějí na všechno zapomenout v množství požitků... A všichni jak tu jsme, nejvíc lpíme na lásce ostatních. Neustále tuto vzácnou pochoutku vyhledáváme. Chybí nám jako narkomanům. Kde jen můžeme, sbíráme drobky uznání, sebemenší důkazy citu, které by nás na chvíli vytrhly z naší úzkosti...“ Muž nás chvíli pozoruje. „Bohužel, žádný pozemský cit není s to přemoci náš strach ze smrti. Ani láska, kterou k nám chová vlastní matka. Protože láska lidí má ze své podstaty meze. Například: nedokážeme milovat svého nepřítele, toho, kdo nám působí hluboké utrpení. I láska, kterou chováme k těm, které milujeme, má své hranice: zastaví se, jakmile se začneme bát smrti... Jedině láska Boží, nekonečná a nepomíjející, nám může umožnit překonat strach, který nás ochromuje."

Jedině láska Boží nám umožní překonat strachy, které nás ochromují

Tohle všechno je ale na mě moc abstraktní. Lituji, ale na filozofii moc nadaný nejsem; tenhle vědní obor mě vždycky lekal.

Řečník se odmlčí. Skončil s promluvou? Dívá se na nás se šibalským úsměvem.

„Zamyslete se dobře nad otázkou, kterou vám teď položím: věříte, že vám může Bůh ve vašem životě skutečně pomoci? Pozor, nemluvím o malé morální podpoře, ale o konkrétní, viditelné pomoci.“

Nikdo mu neodpoví. Stáhnu hlavu mezi ramena a uhnu pohledem pro případ, že by ho napadlo mi dát slovo.

Řečník pokračuje: „A právě proto tady jsme. Přišli jsme, abychom se s vámi podělili o své hluboce prožité přesvědčení, že Bůh dokáže změnit váš život a osvobodit vás od strachu ze smrti. Jak jsem už řekl, nemůžete přemoci svůj strach ze smrti tak, že se utečete do svých lásek, požitků nebo uznání, ale to jsou jen prchavé náhražky... Jediný způsob, jak dosáhnout opravdového klidu, je být přesvědčen, že vás Bůh miluje.“

Všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha

Pro věřícího křesťana je důležité biblické zaslíbení, že „všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (Řím 8,28). Tedy i když nás potká cokoliv těžkého a zlého, pokud žijeme ve spojení s milujícím Bohem toto vše těžké může být paradoxně proměněno v definitivní dobro…