Pokora nebo sebevědomí?

Pokora – patří toto slovo vůbec ještě do dnešní doby?! A pokud ano, jak vůbec můžeme v dnešní době žít a přitom usilovat o pokoru? Jak máme přežít ve světě byznysu, když budeme dělat svou práci ve skromnosti? Zaměstnavatel přeci musí vidět, kolik práce jsme odvedli a jak moc důležití pro firmu jsme. Nejsme přece jiní, než ostatní, také potřebujeme vydělávat peníze pro sebe a pro rodinu. Můžeme být úspěšní a přitom být milováni Bohem?

Přemýšlíme takto někdy? Možná ano. Pokora ale není synonymem k „podceňování se“ a upozaďování našich schopností. Nejsme vyzývání k tomu, abychom stáli mimo tento svět – naopak. Jsme povzbuzeni k tomu, abychom v tomto světě žili tím nejlepším možným způsobem. Být pokorný a skromný neznamená být nesebevědomý a neprůbojný. Pokorný člověk však dokáže upustit od svých plánů a přijmout plán Boží. Skromný člověk se netlačí dopředu za každou cenu, ale dává prostor i druhým.

Pokorný a skromný člověk může být tedy i velmi úspěšný a oceňovaný.
A navíc – „bude milovaný lidmi a Bohem“ (srov. Sir 3,17).