Znám jednoho muže, který pracoval jako inženýr pro velkou společnost,
ale tohoto dobře placeného zaměstnání se vzdal,
aby se mohl stát automechanikem,
i když jeho okolí si ťukalo na čelo.
Nebyl pak pouze nejlepším automechanikem v okolí,
ale také šťastným a naplněným člověkem.

Být tím, kým nás Bůh stvořil a zamýšlel

Pokud nevíme, jakými nás Bůh chce mít, a pokoušíme se být někým, kým nejsme, nebo dokonce jenom toužíme být někým jiným, může nás to přivést jedině k pocitu marnosti a nešťastnému a nenaplněnému životu.

Vidíme takové případy u dospělých, kteří nesnášejí svou práci, jsou nešťastní a jejich očekávání nikdy nedojdou naplnění. Můžete si být jistí, že se tito lidé někde chytili do lži, která říká: „Nejsem dost dobrý. Musím se stát někým jiným.“ Možná je nikdo nikdy nepovzbudil k tomu, aby poznali své Bohem dané talenty a silné stránky. Je evidentní, že nepochopili, jakými je Bůh chtěl mít. Člověkem, jakým nás Bůh zamýšlel mít, se stáváme tehdy, když Boha prosíme o radu, nasloucháme mu a pak děláme to, co nám říká. Zlé věci se nám často stávají tehdy, když nereagujeme na Boží hlas, který nás chce vést dobrým směrem. Je proto potřeba se modlit za to, abychom my i naše děti Boží hlas slyšeli.

Ďáblova past: porovnávání se s druhými lidmi

Jedním z ďáblových záměrů je vést mladé lidi k tomu, aby se srovnávali s druhými a připadali si méněcenní. Snaží se pak být někým jiným, než kým byli stvořeni.

Mladé dívky se srovnávají s ostatními dívkami a vidí, že ty druhé mají hezčí vlasy, hezčí oblečení, lepší dům, lepší školní výsledky, více talentu nebo krásy, jsou oblíbenější. Mladí chlapci mají pocit, že ostatní kluci jsou vyšší, vypadají líp, že jsou lepší sportovci, mají více kamarádů, víc vlasů, víc věcí nebo jsou zručnější a schopnější. Toto každodenní srovnávání a zklamání může zasáhnout skutečnou identitu člověka.

Znám řadu mladých lidí, kteří od přechodu do puberty touží být někým jiným, než jsou. Místo toho, aby byli vděční za to, jakými je Bůh učinil, a aby věnovali svou energii snaze být v tom co nejlepší, namáhají se a usilují o to být někým, kým být nemohou, a dělat něco, co je nikdy nemůže naplňovat. Naše modlitby mohou tento nepřítelův plán překazit a dát našim dětem jasnou představu o nich samých a jejich budoucnosti.

Nezabývat se jen svými slabými stránkami

Už od té doby, kdy byly moje děti malé, jsem prosila Boha, aby nám odhaloval jejich dary, schopnosti a talenty. Spolu s tím jsem také prosila o moudrost, jak je co nejlépe podporovat, vychovávat, rozvíjet a vést, aby byly ve všem takové, jaké je Bůh chtěl mít.

Součástí toho bylo pomoci jim, aby si uvědomovaly své silné stránky a nezabývaly se pouze svými slabostmi. A jelikož to v době jejich puberty nebylo jednoduché, zaměřovala jsem se na to často v modlitbě. Když jsem svému synovi a své dceři pomáhala pochopit, jakými je Bůh stvořil, bylo mým největším úkolem povzbuzovat je ve vztahu s Pánem. Vím, že nikdy neporozumí tomu, kým jsou, pokud nepochopí, kým je Bůh.

Modlitba

Pane, prosím tě, abys dnes vylil na mé dítě …..
svého Ducha a své pomazání,
aby se mohl/a stát takovým člověkem, jakým jsi ho/ /ji chtěl mít,
a mohl/a naplnit všechno, k čemu ho/ji voláš.

Ať se tomuto dítěti stane podle tvého slova,
ať se nikdy nevzdálí od toho, k čemu jsi ho povolal,
a ať se nepokouší být někým, kým není.

Osvoboď ho/ji od každého ďáblova zlého plánu,
kterým by ho/ji chtěl oloupit o život,
připravit o jeho/její jedinečnost a nadání,
svést k ústupkům na cestě,
po které jsi ho/ji povolal kráčet,
nebo kterým by zničil to, kým jsi ho/ji stvořil.

Ať nenásleduje nikoho kromě tebe,
ale ať se stane tím/tou, kdo povede druhé do Božího království.

Pomoz mu/jí dorůst do plného pochopení moci,
již má v Ježíši Kristu, a zachovat si poslušného a pokorného ducha.
Ať v něm/ní neustále roste „ovoce Ducha,
kterým je láska, radost, pokoj, trpělivost, shovívavost,
vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost“ (srov. Gal 5,22-23).

Ať nachází svou identitu v tobě,
ať na sebe pohlíží jako na tvůj nástroj
a ví, že pouze v tobě je celým člověkem.

Až se bude rozhodovat o své budoucnosti,
dej mu/jí pochopit, k čemu jsi ho/ji povolal.
Pomoz mu/jí dívat se na sebe tak, jak se na něj/ni díváš ty -
– z pohledu jeho/její budoucnosti, ne minulosti.

Ať je přesvědčen/a o tom, že tvé myšlenky vůči němu/ní
jsou myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chceš mu/jí dát naději do budoucnosti“ (srov. Jer 29,11).
Uč ho/ji k tobě vzhlížet jako ke své naději pro budoucnost.
Ať chápe, že jsi to ty, kdo „nás spasil a povolal“.
Kéž díky oddané snaze být člověkem, jakým jsi ho/ i stvořil,
dennodenně roste v jistotě a odvaze Ducha Svatého.