Někdy máme pocit, že se svět rozpadá.
A k tomu máme mnoho vlastních starostí!
Co s tím vším může udělat obyčejný člověk jako jsem já?
Snadno nás proto přepadne pocit bezmoci.

Rezignace nenápadně zplošťuje život člověka

Když otevřeme zprávy, máme pocit, že svět se rozpadá před očima. Války, násilí, ekologické problémy, nejistota, zdražování. A k tomu naše vlastní starosti, únava nebo zklamání. Co s tím může udělat jeden obyčejný člověk? Snadno nás tak přepadne pocit bezmoci. Řekneme si: Stejně nic nezměním. A tak nezbývá než pasivně čekat, jak se svět vyvine.

Jenže právě tady hrozí nenápadná past. Ne ani tak strach, jako spíš ztráta naděje a rezignace. Ta nenápadně zplošťuje náš život. Přestaneme očekávat, že se ještě může stát něco dobrého. Dny plynou jeden za druhým, ale ubývá radosti, tvořivosti i odvahy udělat něco navíc. Život se pak smrskne na pouhé zvládání povinností a přežívání od jednoho dne ke druhému.

Směšně málo - svěřeno do Božích rukou

V evangeliu je zaznamenán příběh, kdy uprostřed hladového zástupu stojí malý chlapec. Má u sebe jen pět chlebových placek a dvě ryby. Ve srovnání s tisíci lidí je to směšně málo. Sám by s tím nic nevyřešil. Přesto si své malé zásoby neponechá pro sebe, aby si je natajňačku snědl, ale dá je do rukou a k dispozici Ježíšovi.

A právě to je okamžik, kdy se děje něco, co by vlastními silami nikdy nedokázal. Ježíš rozmnoží to málo, které mu bylo svěřeno, a nasytí celý zástup. Bůh nezačíná tím, co nám chybí. Začíná tím, co jsme ochotni mu dát.

Nemůžeme ovlivnit všechno, co se kolem nás děje

V románu Pán prstenů si Frodo povzdechne: „Přál bych si, aby se to nikdy nestalo.“ Gandalf mu odpoví: „To by si přáli všichni, kdo zažili tyto události. Ale jediné, co musíš rozhodnout, je, co uděláš s časem, který ti byl dán.“ A Samvěd Křepelka k tomu jinde dovává: „Na světě je dobro, za které stojí bojovat.“ To je až překvapivě aktuální. Nevybrali jsme si dobu, ve které žijeme. Nemůžeme ovlivnit všechno, co se kolem nás děje. Ale stále můžeme rozhodovat o tom, jak budeme jednat dnes, tady, teď. A přesně k tomu nás Bůh zve, či posílá. Ne zachránit celý svět, ale jednat ve svém žvotě, ve svém dosahu. A prostředky, které mám.

Stačí jen... 

Často si všímáme hlavně toho, co nemáme: síly, schopnosti, čas, peníze, zdraví, odvahu, lepší podmínky. Jenže možná se Bůh neptá, co všechno nám schází. Ptá se spíš: Co máš právě teď? Co můžeš nabídnout – i když to považuješ za „málo“? Co můžeš udělat dnes, právě teď (až dočteš tyto řádky)? Možná jen

  • nenadávat jen na tmu, ale "rozsvítit ve tmě baterku, mobil…"
  • Nebo třeba zavolat či poslat zprávu osamělému člověku.
  • Nebo se  rozhodnout někomu odpustit.
  • Zastat se někoho.
  • Poctivě udělat svou práci. 
  • Být laskavý ke konkrétnímu člověku.
  • Neodplatit nadávku či zlo další nadávkou či zlem.
  • Modlit se, žehnat.
  • ...

Možná se ti to zdá příliš málo. Ale ve spojení s Bohem dostává každé naše „málo právě teď“ věčně trvající rozměr, který sami nejsme schopni docenit a který nás přesahuje. Každá naše "maličkost" vykonaná v dobré vůli a dobré víře se vpisuje do mého osobního životního příběhu, do příběhu lidí z mého okolí a i do dějin světa. Navěky. U Boha nebude nic takového bezcenné a nebude to nikdy zapomenuto! (Viz Mt 25,40n).

Naděje není naivita

Naděje neznamená tvářit se, že všechno dobře dopadne. Ani předstírat, že je svět v pořádku. Spíš znamená věřit, že dobro má trvalý smysl, který přesahuje to, co právě vidíme. Věřit, že žádné dobro není u Boha ztracené.

Podobně to vystihl například Václav Havel, když napsal, že naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne. Avšak křesťanská naděje jde ještě o krok dál. Věří, že Bůh dokáže působit i tam, kde naše možnosti končí. Že ani temnota, selhání nebo smrt nemají poslední slovo. Kristus přece prošel utrpením a smrtí – a právě tam otevřel cestu k novému životu.

 

Nemusíš proto čekat, až budeš silnější, schopnější nebo až se svět konečně uklidní. Stačí nabídnout Bohu to málo, které dnes právě máš, a spolupracovat s ním. Někdy právě z toho začínají ty největší věci.

Bůh nehledá tvoji dokonalost ani výkon. Hledá tebe.
Co máš dnes k dispozici?
Zkus to nabídnout Bohu a věř,
že i z toho může udělat velkou
věc.