Nenávist k rodičům se promítá i do vztahů k jiným lidem

Matka mě odmítala už od mého narození a nikdy mě nemilovala

z knihy Ježíš uzdravuje tvé srdce , vydal(o): Paulínky

„Jednou dne jsem řešil případ jedné dívky, která měla problémy ve vztazích s druhými lidmi. Nezvládala s nimi navázat vyrovnaný vztah. Po dlouhém rozhovoru připustila, že měla velmi špatný vztah se svou matkou, měla za to, že ji matka vůbec nemilovala. Řekla mi: „Myslím, že matka mě odmítala už od mého narození a že mě nikdy nemilovala.“ Tato myšlenka – ať už odpovídala skutečnosti více či méně – jí způsobovala mnoho utrpení a vedla ji k hněvu. Zakoušela vůči své matce velkou nenávist.

Vyzval jsem ji, aby své matce požehnala. To dosud nikdy neudělala. Nejprve společně se mnou a poté i sama opakovala modlitbu požehnání vůči své matce. Poprvé ve svém životě žehnala té, která jí darovala život. Žehnala a plakala, byl to pláč požehnání. Nakonec bylo z jejího výrazu zřejmé, že pokoj a radost jí naplnily srdce. Byl večer, společně se skupinou mladých jsme se společně s ní modlili a opravdu šťastni jsme se loučili.

Druhého dne zvečera jsem tuto dívku potkal znovu. Celá zářila štěstím. Řekla mi: „Od včerejška mluvím se všemi, nemám problémy s nimi hovořit. Je to nádhera!“ Prožila novou zkušenost – modlitba požehnání její hněv, který jako zátka bránil tomu, aby s ostatními prožívala vyrovnaný vztah, vyhnala. Pokoj a láska teď naplnily její srdce a ona mohla v klidu a v pokoji hovořit s kýmkoli.

Nestačí tedy jen vědět o vlastních vztahových problémech s rodiči. Musím se s nimi smířit a v tom mi modlitba požehnání pomáhá. „Pane, žehnej mé matce, naplň ji svou láskou, pomáhej jí, uzdravuj ji, přinášej jí útěchu... Pane, žehnej mému otci, naplň jej svou láskou, pomáhej mu, podpírej ho..." Je zapotřebí modlit se a žehnat, dokud srdce nedojde pokoje, dokud rodiče při vzpomínce na ně nemilujeme a neomlouváme chyby, kterých se na nás dopustili.

Rodiče nejsou a nikdy nebyli dokonalí, nedali nám veškerou lásku, kterou jsme potřebovali. To ale není důležité. Zásadní je své rodiče navzdory všemu milovat. Odpustíme-li svým rodičům, přijdeme na to, že všechny naše ostatní vztahy s druhými se začnou napravovat. Například ten, kdo je ženatý, nebude do své manželky promítat hněv, který v sobě nosí vůči vlastním rodičům.

Setkal jsem se s jednou ženou, která chtěla odejít od svého manžela. Přišli jsme na to, že mnohem závažnějším problémem byl pro ni velmi konfliktní vztah s vlastním otcem. Už jako malá holčička nevnímala otcovu lásku a živila v sobě silný pocit nenávisti vůči svému otci, kterou pak nevědomky přenášela na svého manžela. V okamžiku, kdy si to uvědomila a otci odpustila, zakusila nový vztah se svým manželem. Odpuštění, které dala svému otci, ji s manželem zcela smířilo. Kromě toho: Kdo ctí otce, dožije se radosti na dětech (srov. Sir 3,5). Pouze pokud napravíme svůj vztah s rodiči, můžeme navázat vyrovnaný vztah i se svými dětmi, protože nikdo nemůže být dobrým otcem, pokud nebyl také dobrým synem.