Máme být za blbečky?

Ježíšův výrok o nastavení druhé tváře je obecně známý i mezi lidmi, kteří evangelium nikdy nečetli. Většina nekřesťanů ví, že Ježíš vyzýval své učedníky, aby se tak chovali. Považují to za slabost či za důkaz, že v běžném životě není možné podle Ježíšova učení jednat. Dokonce i mnoho křesťanů to považuje za přehnané, za kazatelskou nadsázku, případně umí vysvětlit, že to tak Ježíš nemyslel. Ale co když chceme brát jeho slova vážně? Opravdu se máme nechat bít, okrádat a ještě k tomu žehnat těm, kdo nám ubližují?

Jedním z klíčů k pochopení Ježíšových výzev je shrnující věta: „Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak vy dělejte jim.“ Ježíš nás nezve na prvním místě k tomu, abychom si nechali všechno líbit a byli „za blbečky“, ale ke svobodě, ve které naše jednání neurčují druzí a jejich chování k nám. Jsme zváni milovat druhé, prokazovat dobrodiní, modlit se za druhé a žehnat jim. Za všech okolností, protože jsme se rozhodli jednat dobře a nechceme se nechat strhnout ke zlu.

Je to ale vůbec možné? A stojí to za to? Odměnou nám podle Ježíšových slov bude to, že tak skutečně budeme Božími dětmi, budeme se podobat našemu nebeskému Otci. Uschopnit nás k tomu může právě zkušenost s tím, jak On jedná se všemi lidmi, osobní zkušenost s jeho dobrotou, bezpodmínečnou láskou a milosrdenstvím.