Naše generace
se vyznačuje zvláštní křehkostí
Přes všechny technologické pokroky a přes rostoucí průměrnou délku života se naše generace vyznačuje zvláštní křehkostí. Snadno se hroutíme, velmi rychle se urážíme, naše manželství se rozpadají….
V našem světě posedlém celebritami, kde smrt schováváme a bolest tišíme léky, si ale musíme připomínat, že je normální mít problémy, onemocnět, mít finanční potíže a žít i v rozpadajících se vztazích. Ježíš nám říká: „Na světě budete mít problémy…“ (srov. Jan 16, 33). Ale takovýto citát si na lednici vyvěsí málokdo. Místo toho se cítíme podvedení, když narazíme na překážky. Ptáme se: „Proč zrovna já?“ Jako kdyby se takové věci měly křesťanům vyhýbat obloukem. Jako bychom měli být imunní vůči chorobám, které chytají naši sousedé.
Křesťanství nespočívá v tom,
že budeme zázračně unikat utrpení, ale spíše…
Jedním z problémů může být paradoxně i modlitba, respektive její karikatura. Modlíme se za dokonalého manžela nebo manželku, zdravé děti, za úspěšnou kariéru a bezproblémovou rodinu. Nejenže si tyto věci přejeme, my je dokonce očekáváme a věříme v ně! Ale takováto víra je zkreslená a falešná. Apoštol Pavel netoužil jenom po tom, aby zakoušel „moc Ježíšova vzkříšení“, ale také, aby mohl zakoušet i „účast na Ježíšově utrpení“ (Fil 3, 10)!
Křesťanský život a naše nejvyšší naděje nespočívá v tom, že budeme zázračně unikat veškerému pozemskému utrpení. Spíše je to radost z čím dál hlubšího vztahu s tím, který nás miluje, žije v nás a „kdo zakusil a poznal i naše utrpení a bolest“ (srov. Iz 53, 3).
Ježíš, předpověděl, že nás obtíže neminou,
ale že uprostřed nich bude s námi
Netvrdím, že bychom se měli modlit, aby se nám dařilo hůře. Spíš se snažím naznačit, že když procházíme něčím těžkým, měli bychom cítit o něco méně rozhořčení a mnohem víc naděje, protože Ježíš, který prošel podobným trápením, předpověděl, že nás obtíže neminou, ale že uprostřed nich bude s námi.
