Smiřte se s Bohem! (2Kor 5,20) - Biblický citát na dnešní den

8.3.2016, Rob Parsons (Foto: AKr)

Nebojím se rakoviny, ale bojím se o děti

Nebojím se rakoviny, ale bojím se o děti

Zemřu dřív, než dcera přijde do puberty?

Po porodu jsem každému ze svých dvou dětí pohlédla doobličejíku s vědomím, že jsem jejich matkou, že je budu milovat za všech okolností a budu se o ně starat a chránit je, jak budu nejlépe umět. Připadalo mi to jako jistota, právo a výsada zároveň. Ale když mi nedávno diagnostikovali pokročilý zhoubný nádor, všecko se změnilo.

Jistotu, že se o ně postarám, to silně narušilo. Přišla jsem i o právo být zde pro ně. Zato výsada být jim matkou se rozrostla do neuvěřitelných rozměrů. Musím se najednou vyrovnávat s tím, že jistá pravděpodobnost, že jim budu matkou i nadále – za půl roku, dva roky, deset let – tu je, ale je tu také stejně pravděpodobná možnost, že nebudu. Že zemřu dřív, než syn začne chodit na střední školu a u dcery přijde puberta. Že nebudu v dosahu, když mne v mnoha směrech budou potřebovat nejvíce, a úkol provést je těmito náročnými roky zůstane na manželovi, rodině a přátelích.

„Právo“ a „jistota“ mateřství neexistují

Najednou jsem si uvědomila, že „právo“ a „jistota“ mateřství ve skutečnosti nikdy neexistovaly, že to byla jen výsada a odpovědnost. Je to teď trochu, jako když „normální mateřství“ je plán A, ale já musím vymyslet plán B. Něco jako záložní scénář pro případ nouze. Jenomže plán B na mateřskou lásku prostě neexistuje. Můžu se pouze pokusit vypěstovat v nich vnitřní zdroje, vštípit jim víru a lásku, moudrost a potřebné schopnosti k tomu, aby uměly žít – ať už se mnou, nebo beze mne. Milovat je a smát se s nimi tady a teď a doufat, že je budu moct milovat a smát se s nimi i dál.

Nebojím se smrti, ale že dětem nebudu k dispozici

Nebojím se rakoviny, nemám strach ze smrti – vím, že my všichni, celá naše rodina, jsme v Boží dlani. On ví, čeho se skutečně bojím: že mě děsí, když si představím, jak mě děti volají, jako to za posledních třináct let často dělávaly. To jejich „mami“ zní jako známý nápěv v mnoha obměnách – když potřebovaly pomoc, pozornost, když chtěly vědět, jestli už je na stole svačina, nebo mi běžely říct vtip. Ale tady volají a volají bez odezvy, a když se nemůžou dovolat, jsou jejich hlásky zoufalejší a bezradnější a nechápou, proč nejsem na dosah. A já jim nemůžu pomoct, musí se najít někdo jiný, kdo je utiší a vysvětlí jim, že máma přijít nemůže. Až pochopí, že máma už nepřijde nikdy. 

Jak bych asi reagovala, kdyby mi někdo tehdy, když jsem je poprvé držela jako novorozeňata, řekl, že i tohle může přijít? Vrátila bych je zpátky s tím, že jsem si to rozmyslela? Že chci, aby můj příběh přepsali? Ne, protože jsme povolány být matkami za každých okolností. Jen sledujte zprávy a uvidíte, kolik matek nerezignuje na své mateřství v situacích, které vypadají úplně beznadějně, i když je ve hře obrovská bolest.

Neberme své děti jako samozřejmost

Nemyslím, že bych si v posledních měsících začala svých dětí více vážit anebo to, že je mám, brát méně jako samozřejmost. Asi jsem si vždycky uvědomovala, že jejich dětství rychle uteče. Ale pochopila jsem, že existuje určitá skrytá vlastnost lásky, která se jakoby rozbalí za těžkých okolností, a že jen někteří mají to privilegium ji prožít. Něco jako proděravělý člun vystlaný sametem – každý okamžik má chuť výjimečnosti.

Ono totiž mateřství je v každém případě o tom, umět nést bolest a zároveň být matkou; milovat a smát se v jakýchkoli životních okolnostech. Vždycky, když se děti smějí a dělají si legraci, vybaví se mi ty růžové scvrklé miminkovské tvářičky. Ani při všem smutném a vážném, čím procházíme, legrace nekončí – a to je moc dobře.

 

Když mi moje manželka Wendy začala pomáhat s touto knihou, dozvěděla se, že má rakovinu. Většina matek asi to, čím teď ona prochází, neprožije, avšak každý někdy zažije něco trochu podobného. Tato její kapitola je v celé mé knize nejkratší, najdete v ní ale zřejmě nejhlubší moudrosti.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Roba Parsonse: Supermatce řekni sbohem,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.

Popeleční středa, začátek postní doby

(1.3.2017) Popeleční středou vstupují křesťané do čtyřicetidenního postního období, které je přípravou na...

Postní doba - účel a náplň

(1.3.2017) Co a proč v postní době dělat?! Samotný název tohoto čtyřicetidenního období není zcela jednoznačný....

Velehrad v květnu potřetí přivítá absolventy nejen vysokých škol

(28.2.2017) Třetí ročník akce Absolventský Velehrad se uskuteční o prodlouženém víkendu 5. – 8. května 2017....

IZRAEL PRO NEZADANÉ

(27.2.2017) Zájezd do Izraele „Izrael – ke třem mořím“ 12. – 19. 6. 2017

Masopust

(25.2.2017) Masopust (karneval) je lidový svátek, který se slavil v období od svátku Tří Králů do Popeleční středy,...

Z éry komunismu je dobré se poučit

(24.2.2017) Výročí komunistického puče 25.2.1948. Další texty k tématu: Komunismus a socialismus, 1948...

Letní škola bláznů aneb jedinečné divadelně-duchovní rekolekce

(23.2.2017) Originální způsob duchovní obnovy nabízí „Škola bláznů“, která se uskuteční ve dnech 6. – 11. 8....

Händel i v temnotách života přinesl skvělé hudební plody.

(22.2.2017) Georg Friedrich Händel (* 23. února 1685 Halle + 14. dubna 1759 Londýn) se po prodělané mrtvici dostal na pokraj...

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.

 

Motto

Ničím se neznepokojuj,
ničím se nermuť,
všechno pomíjí,
Bůh se ale nemění.
Máš-li v srdci Boha,
nic ti nechybí,
jeho láska stačí.
(Terezie z Avily)

Viz Taizé kánon
"Nada te turbe" (Ničím se neznepokojuj)

 

Citát webu vira.cz

Člověk, který doufá v Boha
a spoléhá se na něj,
je jako strom, 
který zapustil své kořeny
u vody. (Jer 17)