Zdrojem dnes tolik rozšířené civilizační choroby workholismu není v žádném případě nadměrné množství práce. Nejde ani o přepracovanost jako takovou. Příčinou je spíše absence ideje, cíle,
k němuž bychom zaměřili svou práci i celý svůj život.

„Po jednom duchovním cvičení prožil můj manžel opravdové obrácení. Od té doby je pro něj jen Bůh, nic jiného. Dal mi to jasně najevo… Jeho zbožnost má přednost před našimi společnými činnostmi, a já tím trpím.“  

Každý den se stává tolik hrozných věcí, že nevíme, zda naše činnost není úplně nicotná, zda ta trocha dobra, které odvedeme my, má vůbec ještě nějaký smysl. Takové úvahy nás mohou ochromit a oslabit.

Sexuální výchova je dnes zbytečně často spojována především s informací o lidské sexualitě. Skutečnou podstatou sexuální výchovy dětí je však být svědkem vzájemné manželské lásky rodičů, která má také svůj sexuální rozměr.

Jeptiška v hábitu u Zdi nářků v Jeruzalémě nemůže být nenápadná - účastnila jsem se mírového pochodu, který končil u Zdi nářků, kde byl prostor k modlitbě. Akce byla velmi úspěšná a sešlo se na ní mnoho lidí. Jen kolem mě se vytvořilo podivně prázdné místo. Můj řeholní hábit byl jako „skvrna” v židovském moři.  

Odpuštění není nic snadného. Odpuštění by se přesto mělo stát přirozenou součástí všech našich vztahů, aby byly životaschopné. Existují ale i meze odpuštění, existují věci, kterých odpuštění dosáhnout nemůže. 

Často si tváří v tvář problému klademe otázku: „Jak to zvládnu? To je příliš těžké! Jsem sám a tohle nemohu zvládnout! Tenhle problém je na mě příliš veliký!“  

Někteří lidé se neumějí vyrovnat se svým selháním. Z pocitu vlastní viny se ale mohou vyprostit pouze tehdy, pokud jsou ochotni odpustit sami sobě. A to není tak jednoduché. Bůh nám ale dává šanci, abychom se dokázali přijmout – a to včetně svých chyb.

Jako děti jsme byli pokaždé nadšeni žehnáním domu na Tři krále. Ten den jsme totiž směli prosytit celý dům vůní kadidla. Zcela fascinováni jsme si vypůjčili z našeho kostela kadidelnici a nacpali do ní tolik kadidla, aby se jeho libá vůně dostala v našem domě opravdu všude. 

Celá budoucnost před námi jakoby tone v temnotě. Existuje ale drahocennější jistota, než jakou nám může poskytnout celý svět! Pokud se totiž snažíme následovat JEŽÍŠE, provede nás... Odevzdejte se mu proto a nedívejte se dopředu ani dozadu, ale k širému nebi, kde je Bůh. Pak shůry sestoupí až do vašich srdcí veliká něha a mír.

Požadavky: Pohodový, uvolněný, laskavý typ. Měla by mít zálibu v houpání, mazlení, schopná držet dítě trpělivě a bez ošívání během dvacetiminutového kojení každé tři či čtyři hodiny. Měla by mít lehký spánek a vstávat brzy. Práce na směny, sedm dní v týdnu. Žádná dovolená. S kariérním postupem nelze počítat. 

Krátký výběr ze slov o Václavovi Havlovi
a několik fotografií z loučení s prezidentem v prosincové Praze 2011...

Před mnoha lety mi jistá ani ne třicetiletá žena vyprávěla příběh o své matce. Když od této ženy odjeli z návštěvy rodiče, telefonoval večer její otec a sdělil jí velmi špatnou zprávu. „Řekl mi, že když letadlo začalo klesat na přistání, matka dostala infarkt. O dva dny později jsem tak sama nastoupila do letadla, abych letěla na pohřeb.“   

Zní to jako hojivé zvolání uprostřed plynoucích dnů: Bůh přichází! Nikoli včera, nikoli zítra, ale dnes, teď! On není Bohem, který prodlévá na nebesích, aniž by se zajímal o naše dějiny, ale je to "Bůh, který přichází". 

Byli jsme mladí manželé a o těch Vánocích jsme měli před rozvodem. Už jsme měli vyplněné formuláře. Ale vlastně – vlastně jsme se měli pořád rádi. Já jsem měl „svou hrdost“, manželka měla „svou hrdost“, a nemohli jsme se odhodlat k tomu, abychom jeden řekl druhému, že rozvádět se nemá smysl. Člověk  tolikrát myslí, že je hrdý, a zatím je jenom ješitný.