Někdy se nám může stát, že padneme,
přestože si myslíme, že stojíme pevně.
Jak se to vlastně stane,
že se zničehonic ocitneme na dně? 

Ráji hrozí akustické znečištění. Neustále je slyšet neutuchající zvuk mnoha hlasů, který je způsoben modlitbami lidí. Ze země vzlétá záplava slov ve všech jazycích. Co na to Bůh? „Nikdy nenechají mluvit mě. Pořád mluví jen oni ... a to jim můj Syn připomínal: ´Šetřete slovy, přátelé´ (srov. Mt 6,7).“

Když se v modlitbě setkáme s Bohem,
může nás to proměnit.

Inspirace do situace, když si člověk 
připouští příliš sebelítostivé myšlenky,
jak je život náročný.

Je třeba, abychom byli realističtí a lidští. Je třeba počítat s tím, že se v nás tu a tam přihlásí o slovo bláznivé, nepříjemné a zlé myšlenky. Taková je prostě skutečnost. Nejsme ale svým negativním myšlenkám vydáni bezbranně na pospas. V Bibli nám Bůh daroval lékařskou knihu, jejíž slova se hodí i na naše neuspořádané myšlenky. Začnou je pozvolna proměňovat, budeme-li je užívat trpělivě a pravidelně.

I když slovo pokušení
dnes dostalo povrchní
až banální význam,
neznamená to,
že skutečným pokušením,
tedy svádění z dobré cesty
nečelíme.

Je hodně nemocných, kteří zůstávají osamoceni ‒ všichni jejich přátelé je opustí, protože se nemocných bojí. Nebojte se jich! Právě toto vzdálení v nás nemocných probouzí obavy. Ale když jsou ostatní nablízku, stojí po našem boku, kladou nám ruku na rameno a říkají: „Uvidíš, že to zvládneš!“, pak vám to dává sílu žít.

Jsem zde, s tělem utvořeným 
ze stejných prvků Mendělejevovy tabulky 
jako okolní vesmír. 
Moje tělo po smrti přijme země, 
že po mně nezůstane jediná stopa. 
Z prachu země jsem
a v prach země se navrátím. 

Slovo „evangelium“ znamená
dobrou, radostnou zprávu.
V čem je tato zpráva
dobrá a radostná?

Ježíš se o tramvaji nikdy nezmínil jenom proto, že tehdy žádné nejezdily. Tramvaj je ale vynikající pomůcka pro vysvětlení tématu křesťanské naděje. 

Snad víc než co jiného dcera od svého otce
potřebuje bezpodmínečnou lásku.

Nedávno jsem vyslechl hlasitý rozhovor 
několika jedenáctiletých dětí, 
které vedle mě cestovaly autobusem. 
Způsobem přiměřeném jejich věku si povídaly, 
jak kdo z nich přišel na svět 
a kdo je tu prý jen náhodou a omylem.

Křesťanství není jen
o morálce a pomoci druhým.

Solidarita je součástí 
následování Ježíše.

Nezbytnou podmínkou lidského štěstí
je rozpoznávat a plnit své poslání. 
K tomu je třeba poznávat své schopnost a nadání, 
ale přijmout i svá omezení.