Fantazie o pomstě patří k našim nejsilnějším emocím

Když nám někdo ubližuje, střetáváme se s těžkým rozhodováním, jak reagovat. Část naší osobnosti mu to chce odplatit, vyrovnat si s ním účty, dát mu, co si zaslouží, zatímco druhé části se nelíbí představa, že se snižujeme na jeho úroveň, abychom byli fifty fifty. Když nám někdo něco špatného provede a my mu oplatíme stejnou mincí, máme sice pocit zadostiučinění či dokonce spravedlnosti, zároveň však možná někdy cítíme, že jsme tak trochu selhali. Skutečnost, že populární romány a filmy o pomstě nás dokážou emocionálně strhnout, nám naznačuje, jak hluboce toto prožíváme. Pomsta a fantazie o pomstě patří k nejsilnějším emocím, jež zakoušíme.

Touha po pomstě je něco přirozeného, nemusíme se to učit

Anglický autor Francis Bacon napsal: „Pomsta je jakási divoká spravedlnost: čím víc k ní lidská přirozenost tíhne, tím víc ji má zákon vytrhávat jako plevel.“ Touto jedinou větou nám Bacon o pomstě říká čtyři důležité věci:

- Pomsta je něco, co přitahuje mnoho lidí.
- Touha po pomstě je něco přirozeného, instinktivního, nemusíme se to učit.
- Pomsta připomíná spravedlnost, významným způsobem se ale od spravedlnosti odlišuje.
- Pomsta je nežádoucí. Je přirozená tak, jako je přirozený plevel, a když se nedrží na uzdě, vytěsní naše zdravější emoce, stejně jako plevel vytěsní hodnotnější šlechtěné rostliny.

Pomstu definuji jako trest ve jménu spravedlnosti, poskvrněný potěšením z ubližování trestané osobě. A právě zde vězí problém.

Je pomsta „sladká“?

Všichni jsme už někdy slyšeli rčení „pomsta je sladká“. Věděli jste však, že známé úsloví je ve skutečnosti pokřivenina původního výroku? Anglický spisovatel John Milton ve „Ztraceném ráji“ napsal: „Pomsta, jakkoli zprvu sladká, zakrátko se hořce sama sebe zhrozí.“ Jinými slovy, jak věděl Milton a jak bolestně poznají mnozí z nás, pomsta je sladká, když o ní uvažujeme, ale hořká, když ji vykonáme. Dvojznačnost msty spočívá v tom, že svědomí ji spíše odsuzuje, stejně jako po ní naše duše prahne.

Příběh Josefa, který se mohl a chtěl pomstít

Bible nám předkládá jeden z velkých příběhů o odmítnutí pomsty. Jákobovi synové cítí vražednou žárlivost vůči svému mladšímu bratru Josefovi, protože Josef je otcův oblíbenec. Josef ještě přiživil jejich žárlivost tím, že jim vyprávěl svůj sen o tom, jak se mu klaněli. A tak ho prodají jako otroka karavaně procházející kolem na cestě do Egypta. Tam Josef projde řadou krutých situací, ale nakonec se díky Boží milosti a řadě šťastných náhod stane nejvyšším správcem země a za dlouhého hladomoru dostane na starost distribuci potravin.

V tu samou dobu hlad přinutí Josefovy bratry vydat se do Egypta a poprosit nejvyššího správce o obilí. Josef je poznává, i když oni jeho nepoznají, a uvědomí si, že má možnost oplatit jim to, co mu provedli, jak o tom dvacet let snil. Vymyslí si důmyslný plán: do jejich tlumoků vloží peníze zaplacené za obilí a přidá svůj zlatý pohár, což mu dá důvod je uvěznit, tak jako oni udělali otroka z něho. Když ale vidí, jak jsou vystrašeni a pokorní, nevydrží to. Uvědomí si, že ve skutečnosti odplatu nechce, chce rodinu, chce vztahy. A pochopí, že když ztrestá každého, kdo mu uškodí, dosáhne uspokojení a možná i spravedlnost, nebude však mít rodinu ani přátele.

Všichni jsme oběťmi sobectví, otravnosti a malichernosti

Jen málo z nás se stane oběťmi vážných zločinů a můžeme doufat, že společnost se postará o rychlou a náležitou spravedlnost. Všichni ale budeme oběťmi sobectví, bezohledného chování a malicherné otravnosti lidí z našeho nejbližšího okolí. V takových okamžicích se budeme muset rozhodnout mezi svůdným nutkáním usilovat o odplatu, jež naše duše přitahuje, ale škodí jim, a očistnou silou a znovuzískání moci nad svými životy tak, že nepodlehneme svodu pomsty.

A víme, na které straně stojí Bůh.