„Za co mě trestáš, Bože?“

Nedávno jsem prožívala těžké chvíle. Vše se pokazilo, nedokázala jsem najít správný směr, cítila jsem se skutečně ztracená. V  hlavě se mi objevila zdánlivě pravděpodobná odpověď na mou otázku, proč se tohle všechno děje:  “to mám určitě všechno za to.“ Za co?! Každý z nás sem může dosadit své slabosti. Jsou to skutky, o kterých víme, že jsou špatné, a přesto je stále opakujeme, pokažené vztahy, neodpuštění…  

Asi se nám stává, že když nás někdo druhý rozzlobí nebo urazí, zatoužíme po odplatě. Nebo když naši blízcí opakují stejnou chybu stále dokola, začneme mít chuť je ignorovat, protože je pro nás příliš náročné jim stále znovu odpouštět.  Možná jsme už také někdy zatoužili vzít spravedlnost do svých rukou poté, co jsme byli obráni o něco, co je nám drahé. Jsme lidé, takové myšlenky se možná občas v našich hlavách objeví nebo je dokonce i zrealizujeme. Bůh ale naštěstí není jako my. On nám naše údery nevrací. Neoplácí nám to, co jsme udělali špatně, neignoruje nás, ani neobírá o to, co milujeme. Bůh není viníkem našich nezdarů. A i když na nás někdy  dopadají následky našho jednání (či jednání druhých), On je nám nablízku, i když upadneme do beznaděje a jsme zcela ztraceni.

Ptáme se, „co máme tedy za to“? Jaká je odplata za naše provinění? Je to nabídka Boží lásky, pochopení, odpuštění, proměnění a možnost opět vykročit na cestu s Ním. 

Redakčně upraveno