Dvě jména, která shrnují mystérium Vánoc

Jméno není jen jakousi nálepkou, abychom někoho mohli odlišit od druhých. Znát někoho jménem totiž umožňuje obrátit se na něj velmi osobně a navázat s ním mnohem hlubší vztah. Když se někomu představíme jménem, už nejsme anonymní, známí od vidění nebo nositelé nějaké role, ale pouštíme ho do své blízkosti.

Podobnou roli hraje jméno v bibli. Když Bůh zjevuje Mojžíšovi svoje jméno, odhaluje, kým je, a umožňuje Mojžíšovi, aby s ním mohl mluvit přímo „jako přítel s přítelem“. Indiánská jména vyjadřují, jaký čin jeho nositel vykonal. A mnoho jmen v bibli ukazuje na poslání jeho nositele v Božích plánech, k čemu ho Bůh povolává a jak si ho chce použít.

Jádrem Matoušovy biblické zprávy o narození Ježíše Krista jsou dvě jeho jména – jedno oznámené andělem, druhé od proroka Izajáše:
- „Ježíš“, hebrejsky Ješua, znamená „Bůh vysvobozuje / zachraňuje“.
- „Emanuel“ pak znamená „Bůh s námi“.

Skrze dítě, které se Marii narodí,
je nám Bůh blízko, s námi.
Nejsme sami, opuštění, vzdálení od Boha.
On přichází jako jeden z nás,
abychom jeho blízkost a zájem o nás
mohli zakoušet lidským způsobem,
tak jak toho jsme schopni.

Skrze Ježíše nás Bůh vysvobozuje ze všeho,
co náš život poničilo,
ať už to bylo naše vlastní jednání,
či jednání druhých,
ať už to byly nebo naše vlastní hříchy,
či hříchy druhých.

Tato dvě jména shrnují tajemství Vánoc,
tajemství narození Božího Syna.