Čím se řídit při rozhodování?

Dobrý den, 
chtěla bych se zeptat, jestli je rozhodování katolíků založeno na striktním dodržování pravidel, či mohou být pravidla porušena z důvodu okolností.

V poslední době se setkávám s názory, že katolíci na okolnosti ohled neberou, ale z kostela i od svého okolí mám pocit, že naše - katolická rozhodnutí by měla být založena na milosrdenství, které nejde nijak zapsat či generalizovat.

Doufám, že má otázka zní srozumitelně. Sama mám v této oblasti trochu zmatek.

Děkuji za odpověď a přeji vše dobré.

Milá...,
dotaz je sice srozumitelný, ale není snadné na něj odpovědět. Je v něm příliš mnoho neznámých: Jaká „pravidla“ se tím myslí? Jaké okolnosti? Jak porušovat? Jaké dobro se porušením „pravidel“ produkuje? Takže můžeme pro začátek říct, že pro dodržování pravidel rozhodně nelze stanovit jasné pravidlo :-)

Pravidla... existuje vlastně jen jediné (dvojité) pravidlo neboli přikázání, to o lásce k Bohu a bližnímu. Na první pohled se tedy zdá, že máš bezpodmínečnou pravdu: láska a milosrdenství je nade vše a vždycky se musíme ve svém jednání orientovat podle toho, co je nejmilosrdnější. Jenže potíž je, že všechna ostatní „pravidla“, čili přikázání i morální nauka církve z tohoto jediného pravidla vycházejí. Takže by si snad neměly odporovat... Ale nám se přesto často zdá, že pravidla stojí proti lásce. Kde je chyba?

Nejsme schopni přesně posoudit, co je dobré a co zlé

Nejspíš v našem nedokonalém poznání a lásce. Kdybychom měli takové poznání a takovou lásku, jaké má Bůh, úplně by tohle jediné pravidlo stačilo. Jenže my nejsme schopni přesně posoudit, co je dobré a co zlé, nevidíme dosah svých činů, neznáme celou pravdu o světě a tak je naše „láska“ často motivována nesprávnými věcmi. Proto nám Bůh a církev vychází vstříc a dává nám podrobnější návod k jednání a zjevuje nám pravdy, na které bychom sami nepřišli. Ve výsledku tady máme Desatero, církevní přikázání, dogmata a další nauky, které mají různé stupně závaznosti. Když se tedy ptáme, jestli můžeme porušovat pravidla, je nejprve třeba vědět, jaká pravidla, s jakým stupněm závaznosti. Desatero by se asi dodržovat mělo, že? Ale například různé teologické názory už tak závazné nejsou.

Když už si uděláme jasno v tom, co je a co není závazné, postupme dále. V jakém smyslu „porušovat“? Často se i učenci přou o to, co je a co není porušení určitého přikázání. Co přesně znamená „nepokradeš“? Týká se to i nespravedlivých daní? Nebo „nezabiješ“ – mají pravdu vegetariáni? Vidíme, že i tady je potřeba přesněji rozlišovat.

Největší hodnotou po lásce je poslušnost

Ale to jsou ještě pořád ty menší obtíže, protože jsou jakoby „objektivní“, vně nás. Mnohem hůře se nám budou posuzovat ty subjektivní, uvnitř nás: naše osobní důvody, váha okolností a poměřování dobra, které stojí nad „dodržováním pravidel“. A tam už neexistuje žádné vnější měřítko, jen dobrá rada (staršího a zkušenějšího člověka, rodiče, zpovědníka), vlastní svědomí a vedení Ducha svatého. Ale pozor, při takovém posuzování je třeba mít na paměti přinejmenším dvě věci:

1) že naše vidění věcí není absolutní a snadno se můžeme zmýlit,
2) že největší hodnotou hned po lásce je poslušnost, a to právě kvůli tomu, jak nedokonalé je naše poznání.

Když si nejsme jisti, co máme dělat, když nám nějaké přikázání připadá nepochopitelné a nesmyslné, je tu dokonalý prostředek, díky němuž se nikdy nemůžeme minout cílem – poslušnost. Zvlášť staří mniši si byli vědomi (a někteří to ví dodnes), že poslušnost je jistá cesta ke spáse. Vždyť i o Božím Synu se říká, že „byl poslušný až k smrti na kříži“ (Flp 2,8), nebo že „se naučil svým utrpením poslušnosti“ (Žid 5,8). O něm jistě neplatilo, že měl nedokonalé poznání, ale přesto se i u něj poslušnost vůči Otci klade na první místo – a to proto, „aby nám dal příklad“ (1Petr 2,21).

Jaký je tedy praktický postup? 

Nejprve si ověř, zda to, co považuješ za pravidlo, je opravdu něco závazného.

Pokud zjistíš, že ano, ptej se svého rozumu (osvíceného vírou) a svědomí, jak se to slučuje s přikázáním lásky k Bohu a bližnímu.

Když se svědomí bude stavět na zadní a rozum nic kloudného nevymyslí, zeptej se někoho staršího a zkušenějšího.

Když tě ani ten nepřesvědčí, aktivuj ctnost poslušnosti.

A když to nepomůže, a svědomí ti bude pořád vyčítat, že jsi ošidila lásku, tak nezbývá, než se podřídit – bude to zřejmě hlas Ducha svatého. Přeji zvýšenou citlivost k jeho vedení.

Kategorie otázky: Víra a život (život z víry)