13. 7. 2019, Rh (Foto: ima) | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Jsme povoláni k něčemu většímu a krásnějšímu

Boží předpisy jsou správné, působí radost srdci… (Ž 19,9)

„Když chceš postavit loď, tak neverbuj muže, aby hledali dřevo a připravili nářadí. Nerozděluj úkoly, ale nauč nejdříve tyto muže toužit po širokém a nekonečném moři,“ je citát připisovaný Antoine de Saint-Exuperymu. Vystihuje příznačně, jaký by měl být náš postoj k Božím nařízením a předpisům, k Desateru.

Někomu se může zdát, že Boží předpisy a nařízení nás mají deptat a omezovat, ale je to spíš naopak. Desatero je nám dáno pro snadnější život. Dává totiž našemu jednání mantinely, které nás chrání, abychom neskončili v slepých uličkách. To pochopíme tehdy, když uvěříme, že Desatero jsme od Boha dostali z lásky.

Jen dodržovat slepě Desatero nestačí, jsme povoláni k něčemu většímu, krásnějšímu a i náročnějšímu: k životu ve svobodě. Žít ve svobodě znamená odpovědně se rozhodovat nejen v rámci daných předpisů, ale často i nad jejich rámec. Důležité je umět reagovat na potřeby kolem nás s ohledem na dobro druhých.

Jeden klouček o své rozvíjející se víře a o spojení s Ježíšem Kristem řekl: „Už se moc těším. Budu stále více spojený s Ježíšem a budu moct měnit svět k lepšímu.“

Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu

Autor: Rh

Témata: desatero nenaplněné touhy, naplnění srdce v Bohu, podvědomá touha po Bohu pravidla, řád, discipíina falešné a zkreslené představy o Bohu a víře, karikatury Boha povolání svoboda charita, pomoc z lásky zralost, zrání

Související texty k tématu:

Povolání

Orel a slepice, aneb: Neboj se být sám sebou! Jeden statkář našel v lese zraněné orlí mládě. Odnesl ho domů, vyléčil jej a dal na dvůr mezi slepice. Mladý orel s nimi jedl a převzal jejich chování.
Naším úkolem není být druhou Matkou Terezou Snad jen málokdo pochybuje o významu Matky Terezy. Ale...
Bůh nemá v tomto světě jiné ruce než tvoje Během druhé světové války byla během náletů doslova smetena jedna malá vesnička. Mezi "obětmi" byl i farní kostel. Socha Krista vedle kostela přišla o ruce i nohy...
Naše obdarování nemusí být velké ani nápadné Jsme Bohem obdarovaní? "Hodně", anebo "málo"? Jsou obdarovanými jen "ti druzí"?
Nemusíme se bát jít do věcí, které „nezvládneme“ Vybavuje se mi jedna scéna z filmu Schindlerův seznam: Německo kapituluje, je konec války. Oskar Schindler se loučí se stovkami Židů, kterým zachránil život ve své továrně...
Také od vás druzí stále něco očekávají? Jak se z toho nezbláznit? Jak se nenechat vláčet životem požadavky okolí a zároveň nerezignovat na pomoc druhým? Jak umět odmítnout?
Další texty k tématu povolání zde