Nemusíme se bát jít do věcí, které „nezvládneme“

Vybavuje se mi jedna scéna z filmu Schindlerův seznam: Německo kapituluje, je konec války. Oskar Schindler se loučí se stovkami Židů, kterým zachránil život ve své továrně. Židé jako projev své vděčnosti mu dávají zlatý prsten, na kterém je hebrejsky vyryto: „Kdo zachrání jeden život, zachrání celý svět.“

Zachraňovat svět je třeba neustále – v globálním i lokálním měřítku: Být solidární s lidmi v našem blízkém i vzdálenějším okolí, být milosrdní, velkorysí, odpouštět, usilovat o porozumění v jinakosti, přinášet naději a pokoj…

Nemusíme se bát jít do takovýchto věcí, o kterých si myslíme, že nezvládneme. Ježíš svým učedníkům slíbil, že nezůstanou sami, že jim pošle svého Ducha. Ducha Utěšitele, Pomocníka, Přímluvce, Parakléta – toho, který je nám stále po boku, aby nám pomáhal. A dává nám k tomu rozmanité dary. Ne pro sebe, ale pro užitek druhých.

To, že Duch Boží je s námi, můžeme následně poznat podle ovoce, které naše jednání dlouhodoběji přináší. Je jím láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání (srov. Gal 5,22).

Duch si vane, kam chce.
Tedy každý z nás může zachraňovat svět,
který nám byl svěřen do péče.

Redakčně upraveno