Náboženství a desatero mě moc nezajímaly

Proč jsou první tři přikázání důležitější než ta ostatní?

Když jsem byl malý kluk, viděli jsme se sourozenci a rodiči v kostele nějakou nástěnnou malbu, na které byl namalován Mojžíš, který držel v ruce dvě desky desatera Božích přikázání. Obraz se vyznačoval tím, že na první desce byla namalována první tři přikázání, která se vztahují k Bohu, a na druhé desce bylo zbylých sedm, která se týkají lidského jednání a vztahu mezi lidmi. Z obrazu se tedy dalo pochopit, že ta první tři jsou nějak důležitější než zbylých sedm.

A protože mě v dětství náboženství až tak moc nezajímalo, ač jsem byl z křesťanské rodiny, tak mě obraz vůbec nezaujal a nemínil jsem se tím více zabývat. Ale můj starší bratr tehdy tátovi položil otázku, kterou si pamatuji dodnes: „Proč jsou ta první tři přikázání důležitější než ta ostatní? Vždyť přeci nezabíjet, nelhat, nekrást je důležitější, než věřit v Boha a chodit do kostela.“

Co mu odpověděl náš otec? To už si nepamatuji, říkal jsem vám přece, že mě náboženství a víra moc nepřitahovaly. Měl jsem na práci něco důležitějšího:  skvělý prak,  vymýšlení srandiček, neustálé průšvihy (říkali mi černá ovce) atd.  Ale onu otázku mého bratra si pamatuji pořád. A protože si nepamatuji odpověď mého otce, pokusím se ji zformulovat sám. Pokusím se „přemýšlet nahlas“ nad tím, co hlásá křesťanská víra…

Bůh se s námi chce dělit o vášeň života

Bůh nás stvořil proto,
aby se s námi dělil
o kreativitu, radost, lásku,
dobrodružství a vášeň života.
On sám je tohoto všeho plnost.

Vše, co je stvořené,
je stvořené Bohem.
On sám je ale víc
a nabízí nám nekonečně víc,
než vše, co nás obklopuje.

Prvotní je tedy pro nás vztah s ním.
Vědět o něm a zažívat s ním
vztah respektu a lásky.
Všechno je pak až druhotné:
krásné věci, prožitky, požitky, zážitky,
vztahy s druhými…

Funguje to jako v každém upřímném přátelství
a v každém opravdovém vztahu lásky:
jde v první řadě o vztah dvou lidí mezi sebou.
Vše ostatní z toho jen plyne.

Pokud by vztah stál jen na vnějších,
prchavých a pomíjivých věcech,
nebyl by to opravdový vztah,
ale jen vypočítavost,
která nenaplní lidské srdce.

Ke každému opravdovému vztahu
tedy jakási pravidla přirozeně patří ,
že druhé nepodvádíme, neokrádáme,
nepomlouváme, že je nezabíjíme,
že k nim máme respekt,
že usilujeme o jejich dobro.

Na prvním místě je ale vždy vztah,
přátelství, respekt a láska.
Bez vztahu a respektu k druhým
by žádná přikázání
neměla opodstatnění.

A taktéž bez vztahu s Bohem
by žádná přikázání
neměla opodstatnění.