Sekce: Knihovna

Opustit svou minulost

Právě traumatické události v našem životě nám poskytují výhradní příležitosti, aby se Boží láska pro nás zkonkretizovala.

z knihy Otče, odevzdávám se ti , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Nestává se, že nevlídné slovo našeho bližního či nepatrná událost v nás vyvolá zcela neúměrnou reakci, která ohromí nejen naše okolí, nýbrž i nás samé? Odhalila se tu snad stará nezahojená rána? Nebo patříme k těm lidem, kteří nikdy nedokáží být opravdu veselí, u nichž v hloubi duše sídlí ustavičný, nedefinovatelný smutek, nikoli proto, že se cítí na zemi jen cizinci, kteří touží po vlasti nebeské (Žd 11,13-16), nýbrž proto, že část jejich nepřijatých, potlačovaných citů blokuje celý jejich emocionální život? Mnohé z toho, co nás v dětství zraňovalo, jsme nedokázali přijmout a smířit se s tím zcela jednoduše proto, že Bůh pro nás tenkrát nebyl dostatečně skutečný. Teď víme, že Bůh byl s námi, ale tehdy jsme to nevěděli. Všechno bylo tak nesmyslné. A co je nesmyslné, má osudný účinek. Nestačí možná ani to, že teď jsme si vědomi, že Bůh nám byl v oné době nablízku; snad je pro nás toto poznání příliš teoretické, příliš abstraktní. A teorie a asbtrakce nikdy člověku nepomohly.

(...)

Právě traumatické události v našem životě nám poskytují výhradní příležitosti, aby se Boží láska pro nás zkonkretizovala. K čemu směřuje psychoanalýza, totiž uvědomění traumatických zkušeností, nastane často rychleji a důkladněji pod působením Ducha svatého. „Lidský duch je světlo od Hospodina; to propátrá všechny nejvnitřnější útroby“ (Př 20,27). Můžeme Ducha prosit, aby osvětlil naši minulost, aby nás zavedl k událostem, které jsme ještě plným srdcem neakceptovali. Mnoho času bychom si uspořili, kdybychom se Duchem svatým dali analyzovat. Obyčejná analýza vyžaduje zpravidla nesčetně hodin. Kdybychom jen desetinu této doby věnovali spojení s Duchem, který je naším pravým a konečným léčitelem, ve většině případů bychom pokročili vpřed mnohem rychleji. Před Duchem není nic skryto. „Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen... Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize“ (Ž 139,15-16). Duch svatý vidí všechno, ví všechno. Když se mu otevřeme, budeme mít podíl na jeho vědění.

Je typické pro Ducha svatého, že všechno zařazuje do širších souvislostí. Ukazuje, že Otec byl účasten všeho, co jsi prožil. To, co vypadalo tak úděsně, co tak nesmírně bolelo, nebylo ve skutečnosti tak zlé. „Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval... bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné“ (Iz 63,9). Bůh tě nesl, když ses domníval, že kolísáš, obklopoval tě svou láskou, když ses cítil opuštěn. Duch ti pomáhá vidět plnou skutečnost, nikoli pouze malý její zlomek.