Nulová pozice

z knihy Otče, odevzdávám se ti , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Naprostá pohotovost předpokládá a obsahuje nulovou pozici. Pohotovost a nulová pozice jsou dvě stránky téže věci. Kdo zaujímá nulovou pozici, je ten, kdo nedává přednost jednomu před druhým. Netáhne nás to na jednu stranu víc než na druhou, a jestliže přece jen ano, pak si toho nevšímáme. To do našeho života nepatří. Nepřejeme si nic jiného než toto: aby se Boží vůle dála „jako v nebi, tak i na zemi“. Když pak volíme mezi dvěma věcmi, nezvolíme jednu a neodmítneme druhou. Taková volba znamená vždy omezení a umenšení: něco vylučujeme. Kdo však má nulový postoj, nikdy nic neodmítá. Nezvolil si přce nějakou věc, nýbrž Boží vůli. Slova Malé Terezky „já si vybírám všechno“, znějící dětinsky, nejsou výrazem nějakého vnitřního rozporu.7 Kdo si zvolil Boží vůli, nikdy nic neztratí. Jak bychom mohli něco ztratit tím, že jsme si zvolili Boha, toho, jenž je vše (Sir 43,27). To naše sobecká vůle, naše přirozené záliby způsobují, že všechno se nám zdá tak malé a těsné. Jakmile se vzdáme veškerých svých přání, začínáme mít účast na nekonečnosti Boží. A to není něco, co víme pouze skrze víru, nýbrž co sami zřetelně zakoušíme.

Čím více se blížíme nulové pozici, tím méně plánujeme. Jak mnoho z našeho plánování je ztracený čas! Plánujeme spoustu věcí, které nikdy nenastanou, a my musíme své plány ustavičně měnit. Kdo zaujímá nulovou pozici, dovede čekat. Má trpělivost. Boží vůle se ukáže, až přijde čas, nikoli dřív. Martin Lönnebo hovoří o tom, jak je „důležité dopřát životu čas. Většině z nás nepřináší rychlé rozhodnutí nic dobrého, především ne takové, které jsme učinili na základě náhodného citu nebo intelektuální analýzy. Hluboká rozhodnutí se mají činit celým tělem o nic méně než srdcem.“8 V srdci sídlí Duch svatý a tam vnímáme jeho impulzy. Duch má své plány, a máme-li trpělivost, odhalí nám je. Snad ani neexistuje efektivnější způsob, jak odumřít sám sobě, než právě touto trpělivostí. Člověk běžného založení chce vědět, co se bude dít. Chce předvídat, určovat, vypracovávat plány. Jeho impulzivnost nezná hranic. Budeme-li místo naslouchání takovému člověku trpělivě naslouchat tomu, co našemu srdci říká Duch svatý, starý člověk bezpečně odumře.

Domníváme-li se, že nulová pozice činí z člověka loutku, jsme na velkém omylu. Bůh si nepřeje, aby člověk byl poslušný jako stroj. Člověk je osobnost s jistým temperamentem, určitými silami a dary. Všechno, čím člověk je a co má, musí vstoupit do služby. Musí milovat Boha „ze všech svých sil“. Není pouhým nástrojem bez vlastní vůle, který koná svou práci mechanicky. Přeje-li si Bůh, aby někdo konal určitou práci, bude člověku tato práce také milá. Musí ji milovat stejně, jako miluje Boha. Vyžaduje to naprosté odevzdání. Boží vůle se nevznáší někde nad prací, ani snad nestojí za ní. Boží vůle spočívá v práci samé. Přesně tak, jak je vtěleno Boží Slovo, je inkarnována i jeho vůle.