Možná si říkáš, že na velké duchovní věci nejsi ten pravý typ. Že nemáš dost schopností, víry nebo jistoty. Jenže křesťanství nestojí na dokonalých lidech, ale na Božích darech. A ty nejsou vyhrazené jen pro pár vyvolených. Každý dostal nějakou výbavu.
Nejde o výkon, ale o dar
Duchovní dary – někdy se jim říká charismata – nejsou odměnou za snahu ani známkou duchovní úrovně. Jsou darem. Zdarma. Bůh je dává lidem proto, aby se skrze ně mohla dotýkat světa jeho láska a jeho síla. Nejde o to být výjimečný. Jde o to být k dispozici. Charismata ale nejsou totéž co přirozené nadání. Talent si můžeme vypěstovat, natrénovat, zdokonalit. Duchovní dar jde dál. Přesahuje nás. Umožňuje, aby skrze obyčejného člověka zaznělo něco, co má hlubší váhu, než by dokázal sám.
Jako hudební nástroj v Božích rukou
Člověk, který své dary používá, se podobá hudebnímu nástroji. Sám hudbu netvoří, ale když se ho někdo dotkne, může zaznít něco krásného. Duch svatý je ten, kdo hraje. Ne vždy, ne na povel, ne podle našich představ. Ale skutečně. Čím víc se člověk učí naslouchat a důvěřovat Bohu, tím svobodněji skrze něj může Bůh jednat. Ne proto, že by byl lepší než ostatní, ale proto, že se dává k dispozici.
Dary nejsou trofeje
To důležité: duchovní dary nejsou trofeje „do vitríny“. Nejsou tu pro osobní pocit výjimečnosti. Jsou pro druhé lidi. Mají povzbuzovat, nést naději, uzdravovat vztahy, otevírat srdce. Mají sloužit. Proto také nikdo nezvládá všechno. Potřebujeme se navzájem. Každý přináší jiný tón do společné melodie. Když některý nástroj mlčí, hudba je chudší.
Každý něco dostal. Ale ne každý to používá
Bible říká jasně: každý křesťan má nějaký projev Ducha. Bez výjimky. Přesto mnoho lidí své dary nevyužívá. Bojí se. Čekají, až budou „lepší“. Mají pocit, že nejsou dost připravení nebo dost duchovní. Jenže tím se ochuzuje celé společenství. I svět kolem. Bůh totiž často jedná právě skrze nedokonalé lidi, kteří mu dovolí vstoupit do jejich obyčejnosti.
Ptej se, hledej, zkoušej
Možná je čas se Boha jednoduše zeptat: Čím jsi mě vybavil? Kudy skrze mě chceš působit? A pak hledat prostředí, kde se dá objevovat, rozlišovat a růst. Společenství, kde není nutné si na nic hrát, ale kde je prostor učit se a zkoušet. Duchovní dary nejsou o dokonalosti. Jsou o odvaze dát Bohu prostor. Protože Bůh s tebou počítá.
A svět potřebuje i to,
co může zaznít
právě skrze tebe.
