Působil tam, kde smrt byla lepší než život: Emil Kapaun

20.1.2015

Působil tam, kde smrt byla lepší než život: Emil Kapaun

Emil Kapaun byl americký katolický kněz s českými kořeny, který v roce 1951 zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji. Jeho služba ale zachránila mnoho ostatních zajatců před smrtí. Americký prezident Barack Obama ho posmrtně vyznamenal Medailí cti, nejvyšším vojenským vyznamenáním, a v církvi započal proces jeho blahořečení.

Obyčejný chlap

Kapaun nebyl světec z kýčovitého obrázku. Vojáci ho měli rádi, byl to obyčejný chlap jako oni. Dělal obyčejné věci. A protože se zajatci nikdy nekoupali, byl i on špinavý a zapáchal. Poručík Mike Dowe říkával, že Kapaun zachránil stovky životů, ale ne tím, že by „levitoval půl metrů nad zemí“, ale proto, že dělal praktické věci jako ohřívání vody k pití a chytání vší – úkoly, které vypadají jako malé, ale pro vyhladovělé a nemocné zajatce měly obrovský význam. Dowe vzpomínal, že tento jemně mluvící muž se někdy uměl pěkně rozčílit a dovedl použít i barvitější výrazivo.

Kněz v táboře smrti

V zimě roku 1951, kdy v zajateckém táboře v Pjoktongu klesly teploty na dvacet, třicet a dokonce i čtyřicet stupňů pod nulu, každý den umírali vojáci vyhladověním, na zápal plic i proto, že to vzdali. Zemřít bylo snazší než žít. Z Pjoktongu se tak stal tábor smrti.  Během oné zimy zemřelo v Pjoktongu na 1300 mužů z celkového počtu tří až čtyř tisíc zajatců. Vojáky ničilo dlouhodobé hladovění, což vedlo i k nejrůznějším  nemocem. Pro mnohé to vypadalo beznadějně.

Nosil černou pásku přes oko

Každé ráno ale zajatci viděli otce Kapauna, jak  dělá něco praktického. Někdy je v pět hodin ráno probudily rány; to vousatý kněz ve špinavé uniformě vyklepával kus kovu kamenem, který svíral v dlani. Kapaun totiž posbíral kousky střešního plechu z vybombardovaných chýší a nyní z nich vyráběl jakési kastroly na vaření vody. Nádoby zhotovil tak zkušeně, že v podstatě netekly.  (Na farmě v Kansasu ho totiž otec naučil, jak vlastníma rukama vyrobit nebo opravit téměř cokoliv.)

Časně ráno Kapaun vždy natahal dříví, zapálil oheň a na něj postavil jednu ze svých podomácku vyrobených pánví, naplněných sněhem. Když voda začala vřít, hodil do ní pár sušených bobů. „Horká káva!“ volal pak na své druhy. Tím, že vodu přiváděl k varu, ji zbavoval bakterií a tak pravděpodobně zachránil mnoho životů. Jeden ze zajatců Joseph O’Connor také vyprávěl, že Kapaun touto převařenou vodou umýval těla a pral zašpiněné spodní prádlo raněných a nemocných.

Kapaun se také tuto zimu zranil. Při sekání dříví mu do oka vlítla tříska a měl pak v něm infekci. Od té doby chodil stále s černou páskou přes oko.

Co měl, rozdával

Kapaun rozdával věci, které našel nebo vyrobil, vše, co měl – dokonce i kusy svého oděvu a porce ze svého přídělu. Když už neměl co rozdávat, dával požehnání. Jednou nesl Kapaun dvě kožená vědra na klacku, který měl hozený přes ramena. Potkal ho voják MacGhee a poprosil ho, aby mu dal napít. „Je mi líto, Davide,“ řekl mu kněz, „nemám žádnou vodu, pouze lásku Ježíše Krista.“

I když bylo těžké vyklouznout z důstojnického tábora a i když mu docházely síly, chodil i nadále obyčejným vojákům dodávat naději. Potom, co vykonal všechny praktické věci, na které si jen vzpomněl, se zeptal: „Chtěl by se někdo krátce pomodlit?“

Po desetiletích odborníci z Pentagonu prohlásili, že během války bylo v tomto zajateckém táboře mnohem méně úmrtí než v ostatních. Podle jednoho ze zajatých lékařů na tom má největší zásluhu právě otec Kapaun.

Z dopisu spoluvězně

Z dopisu jednoho spoluvězně rodičům Emila Kapauna: „V zajateckém táboře jsme žili s vaším synem v téže místnosti a já jsem spal hned vedle něj. Rád bych vám sdělil, že váš syn je jedním z nejstatečnějších mužů, které jsem kdy potkal. Prokázal obrovskou odvahu, věrnost své zemi a víru za nejriskantnějších podmínek. Viděl jsem, jak neohroženě stojí uprostřed palby, když přinášel útěchu a pomoc raněným vojákům. Svou laskavostí, slovy naděje a víry pak v zajateckém táboře pozvedal náladu těm, kteří byli zajati spolu s ním.“

Kde bral Kapaun inspiraci...

Na farmě v Kansasu, kde Kapaun jako malý vyrůstal, si čítával ve světle petrolejové lampy evangelia. Na jejich stránkách objevil hrdinu hodného následování – Ježíše, který hlásal své božství a žil s obyčejnými lidmi, uzdravoval je a sytil je, zastával se nejslabších a zemřel za ně. Toho Emil Kapaun ve svém životě následoval. A mohl tak přinášet hojný užitek…

 

Další text k tématu:  Kněz ve vřavě bitvy muže proti muži  - Psal se rok 1950, byl první listopad. Prvního listopadu je v katolickém kalendáři slavnost Všech svatých. Americký vojenský kaplan v Unsanu v Severní Koreji otec Emil Kapaun odsloužil čtyři mše pro vojáky třetího praporu osmého jízdního pluku a šel toho dne do svého stanu spát dříve než jindy (odkaz na pastorace.cz).

 

Emil Kapaun - kniha - Nejsilnější zbraň

Se svolením zpracováno podle biografické  knihy: 
Nejsilnější zbraňEmil Kapaun, vojenský kaplan a hrdina korejské války.
Vydalo Karmelitánské nakladatelství. 
Redakčně upraveno.

"Korejská válka" (1950-1953)
Na základě výsledku druhé světové války byl Korejský poloostrov rozdělen na komunistický Sever a formálně demokratický Jih. Vojska komunistického severu ale 25.6.1950 přepadla  jižní část ostrova a bleskově ji skoro celou obsadila. OSN označila komunistickou severní Koreu za agresora a v červenci 1950 rozhodla o vyslání vojsk OSN do Jižní Koreje (90% tvořila americká vojska). Již v říjnu roku 1950 pronikla vojska OSN až na Sever, odkud byla ale následně vytlačena čínskou komunistickou armádou. Mnoho Američanů padlo do zajetí a následovala dlouhá zákopová válka. V červnu 1951 začala mírová jednání, která skončila koncem července 1953 uzavřením příměří a výměnou mnoha zajatců. Hranicí mezi oběma státy dodnes zůstala (původní) 38. rovnoběžka.

Tisk   |   Poslat článek známému
Témata: biografie  |  skutky lásky, viz jednání, viz chování, čin, služba  |  osobnost, osobnosti  |  mučednictví  |  láska  |  kněz, kněžství  |  jednání, viz chování, čin, skutky  |  činy, viz jednání, chování, skutky  |  následování Krista  |  modlitba  |  krize  |  Komunismus a socialismus  |  armáda, vojsko  |  1950  |  1948 - 1960 - padesátá léta  |  smrt  |  temnota, tma  |  umírání a smrt  |  žehnání, požehnání  |  zlo a utrpení  |  zbraň  |  víra - vztah  |  víra  |  válka  |  utrpení a naděje  |  utrpení  |  všední den, každodenní, život  |  spiritualita, život z víry  |  pronásledování  |  krize osobní  |  duchovní život  |  cesta  |  život


Související texty k tématu:

Drobné dobré skutky 
Drobné dobré skutky laskavosti nás nic nestojíI velké věci začínají maličkostmi 
Drobné projevy laskavosti nás nic nestojí 
Odhodlat se k maličkosti, (mnohdy) maličkost vůbec není
Naše dobré jednání není dobré jen pro druhé, ale i pro nás
Bůh nemá v tomto světě jiné ruce než ty tvoje... 
Působil tam, kde smrt byla lepší než život
Naším úkolem není být druhou Matkou Terezou

Cesta životem
Já jsem Cesta... (Ježíš)Lidský život je putováním 
- "Ať se vaše srdce nechvěje! Já jsem cesta.
Víra osvěcuje naši cestu životem
Každý z nás putuje – tmou a zimou. A společně to jde lépe... 
Když už nevíš kudy dál, leť poslepu jako pilot v mlze... 

 

Když už nevíš kudy dál, leť poslepu jako pilot v mlze... / mlha skály

 

[nahoru]

 Odkazy 
 na jiné weby

 Papež František 

 Dominik Duka

 Miloslav Vlk

 Vojtěch Kodet 

 Tomáš Halík

 

iEncyklopedie: on-line slovník

víry čerpat
sílu k životu.
Vira.cz

Najdete nás na Twitteru:

 


 

Obsah vira.cz dle abecedy:

A  B  C  D  E  F  H  I  J 
K  L  M  N  O  P  R  S 
T  U  V  Z  číslice

Náhodný tip

Navždy tátovo děvče - Vztah...
Ať se nám to líbí nebo ne, váš otec má na vás trvalý vliv.





Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 1998 - 2016 Vira.cz | Mobilní verze