Mnohdy se cítím spíše jako „herec ve vedlejší roli“

Rok co rok se v v Americe předávají Ceny akademie. Vytoužené Oskary dostávají nejlepší režiséři, nejlepší herec a herečka, nejlepší film a další nejlepší zástupci různých kategorií. A k prestižním cenám patří i ta, která se uděluje nejlepšímu herci a nejlepší herečce ve vedlejší roli. Kategorie vedlejší rolí mě vždycky fascinovala. Znám totiž pocit – řekl bych, že ho známe všichni – herce účinkujícího ve vedlejší roli ve filmu druhých lidí, tedy ne toho, kolem kterého se všechno točí.

Možná jsme někdy frustrováni z toho, že náš všední život plyne jako proud trivialit a bezvýznamností. A když toužíme dělat věci, jež za něco stojí, připadáme si spíše jako ztroskotanci, protože jsme žádné „velké věci“ neudělali. Účinným lékem na pocit bezvýznamnosti vždycky bylo a je najít prostě někoho, kdo aktuálně potřebuje naši pomoc, a jít za ním. Každý život se totiž dotýká mnoha jiných životů a málokdo tuší, jak mnoho znamená.

Když mi nikdo netleská,
vím, že existuje někdo, kdo mi fandí

Jedno z důležitých přesvědčení, ke kterému jsem dospěl na základě svého pohledu víry na život, je to, že když jednám laskavě nebo ohleduplně, anebo když neudělám něco podlého a zraňujícího, existuje někdo, kdo ví, co jsem udělal.  A je to někdo, komu na mně záleží. A když vím, že na mně Bohu záleží, mnoho mých pochyb a strachů mizí.

Abychom něco znamenali pro svět, nemusíme vynalézt lék proti rakovině a nemusíme napsat velký román, aby si nás Bůh všiml. Máme pouze sdílet své životy s druhými lidmi. Matka Tereza řela: „Málokdo z nás dokáže dělat velké věci. Všichni ale dokážeme dělat malé věci s velkou láskou.“

Každý hrajeme vedlejší role ve velkém a stále pokračujícím dramatu, a to, že se jej můžeme zúčastnit, je naše obrovské privilegium. Záleží tedy na každé drobnosti. Záleží na tom, jakým způsobem vydělávám a utrácím své peníze, jaká slova volím, když hovořím se svými dětmi, nebo s kým spím. Ovlivňuje to svět. Sice nepatrně, avšak skutečně, a mému životu to dává význam.

Zvláštní příběh
bezejmenného člověka

V Bibli Starého Zákona čteme o jedné zajímavé události. Týká se se Jákobových synů. Josef je otcův miláček a bratři na něho žárlí. Jednou, když pasou ovce daleko od domova, vyšle za nimi Jákob Josefa, aby se ujistil, že je vše v pořádku. Josef je ale nemůže najít. Na poli však potká neznámého člověka, který se ho zeptá: „Co hledáš?“ Když mu Josef poví, že hledá své bratry, muž řekne: „Slyšel jsem, jak říkají: Pojďme do Dótanu.“ Josef je tam najde a oni ho v žárlivém vzteku chtějí nejdříve zabít, pak ho "jen" prodají procházející karavaně jako otroka. Josef je odveden do Egypta, kde se po mnoha těžkých peripetiích a křivdách nakonec stane faraonovým správcem země a úspěšně řídí Egypt v době hladomoru. Jeho bratři pak přijdou do Egypta nakoupit jídlo a biblický příběh pak pokračuje dál.

Odkud se ale vzal ten bezejmenný člověk na poli, co Josefovi poradil, kde najde bratry? Bible jen zřídka plýtvá slovy. V biblickém vyprávění nejsou postavy nadbytečné. Jaká význam má člověk, jehož Josef potká?

Kdyby Josef toho muže nepotkal, nevěděl by, kam se bratři vydali ze svého obvyklého místa. Neměl by ponětí, kde je hledat a vrátil by se domů. Jeho bratři by ho neprodali karavaně mířící do Egypta. Faraon by nikdy nedostal Josefu radu, díky níž se Egypt stal jediným místem na Blízkém východě s dostatkem obilí pro čas hladomoru. Jákobova rodina by možná zahynula hlady a nikdy by se nepřestěhovala do Egypta, kde se rozrostla do velikého národa. Nebyl by pak žádný Mojžíš, který izraelský národ vyvedl z Egypta ven do zaslíbené země. Nebyl by žádný Ježíš… Historie světa by se odvíjela zcela jinak.

Každý z nás ovlivňuje
druhé lidi a celé dějiny

Jestlipak si ten člověk na poli vzpomněl na setkání s cizím mladíkem, který nemohl najít své bratry a s nímž si řekl jen jednu větu? A pokud si přece vzpomněl, napadlo by ho, že tato jednovětá konverzace změnila dějiny?

Má proto smysl jednat ohleduplně, laskavě, odolávat pokušení k hněvivým slovům... 
Každý z nás ovlivňuje druhé lidi a dějiny. Sice nepatrně, avšak skutečně.
A životu každého z nás to dává smysl a význam.