Bez lásky lze vytvořit veliká díla, být slavný a obdivovaný, ale...

18.6.2013, Anselm Grün

Bez lásky lze vytvořit veliká díla, být slavný a obdivovaný, ale...
Foto: IMa

BEZ LÁSKY
JE ŽIVOT NESNESITELNÝ

Člověk ve svém nejhlubším nitru ví, že se mu život vydaří jen tehdy, bude-li smět milovat a být milován, bude-li smět lásku zakoušet i rozdávat. Bez ní se život stává peklem a je nesnesitelný. Bez lásky je sice možno vytvořit veliká díla, být slavný a obdivovaný. Naplnění však bez ní dojít nelze. Život bez lásky je prázdný a chladný.

ŠŤASTNÁ LÁSKA
NENÍ SAMOZŘEJMOSTÍ

Ač lidé touží po pravé lásce jakkoli intenzivně, přece často zakoušejí, že se jejich cit mnohdy promění v nenávist, žárlivost, pomstu, dokonce i v ochotu milovaného člověka zahubit. I když je láska ještě v plné síle, přece se do ní mísí pochybnosti, zda mě ten druhý skutečně miluje. Odrážet takové myšlenky není vůbec lehké: mohou se uhnízdit v srdci a zatemnit je. Cítíme, že šťastná láska není zdaleka samozřejmost - vždycky je ohrožena pochybami o lásce druhého a vlastní neschopností umět milovat.

JIŽ V MNOHA KÁZÁNÍCH JSEM SLYŠEL,
ŽE NÁS BŮH MILUJE, ALE …

V mnoha kázáních jsem slyšel, že nás Kristus miluje, a že zemřel z lásky k nám. Pro mne však bylo toto sdělení abstraktní a prázdné. Nedotklo se mě. Jedním z pokusů uvědomit si lásku Boží byla pro mne meditace o křtu Ježíšově (Lk 3,21). Ježíš sestupuje do Jordánu, otvírá se nad ním nebe a Bůh mu říká: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem nalezl zalíbení.“ Tento výrok, že jsme milovaní synové a milované dcery Boha, slýcháme dosti často. Většinou nám ale jde jedním uchem tam, druhým ven a míjí se účinkem.

„TY JSI MŮJ MILOVANÝ SYN!“
„TY JSI MÁ MILOVANÁ DCERA!“

Existenci Boží lásky jsem zakusil, když jsem jednou při meditaci vědomě nahlas vyslovil: „Ty jsi můj milovaný syn.“ Tuto větu jsem vyřkl do svého strachu, do své temnoty, do svého selhání, do své průměrnosti, do své životní lži. Ježíšův křest je pro mne krásný obraz - nebe se otevřelo právě tehdy, když sestoupil do hlubin (Jordánu). Nebe se chce otevřít i nad hlubinami a propastmi mé duše. Já však musím sebrat odvahu a do těchto vnitřních propastí sestoupit, abych tam v hloubce zaslechl nový zvuk slov: „Ty jsi můj milovaný syn!“ - „Ty jsi má milovaná dcera!“ Teprve když jsem větu o milovaném synu vyslovil do svého konkrétního života, dotkla se nejintimnější hloubi mé duše a přinesla mi vnitřní mír. Všechny řeči o Boží lásce kolem nás jen kloužou, nedosahují-li do zkušeností našeho běžného života.

VE VŠECH SITUACÍCH ŽIVOTA ...

Výrok, že jsme synové a dcery Boží, prokáže svou proměňující moc jen tehdy, působí-li ve všech situacích našeho života, především pak v našem utrpení. Slova o Boží lásce nejsou něčím, co by nás mělo ve zbožných meditacích vzdělávat, ale chtějí proměnit náš život, otevřít nad námi nebesa právě tam, kde jsme ohroženi, zkoušeni, slabí a neschopní.

Se svolením zpracováno podle knížky
Anselma Grüna: Bydlet v domě lásky,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno

Marnost nad marnost, všechno je marnost. Co má člověk z celé své námahy, s kterou se plahočí pod sluncem? Jedno pokolení odchází a druhé přichází, země však trvá stále. Slunce vychází a zapadá, chvátá k svému místu, kde vychází. Vítr věje k jihu a stáčí se na sever, vítr stále krouží, znovu obnovuje svůj běh. Všechny řeky tečou do moře, a moře se nikdy nenaplní. Na místo, kde řeky vznikají, opět se vracejí. Všechno unavuje, nelze to ani vypovědět; oko se nenasytí díváním, ani ucho se nenaplní posloucháním. Co bylo, zase bude, co se stalo, zase nastane - není nic nového pod sluncem. Vyskytne-li se něco, o čem se řekne: Hle, to je nové - dávno to bylo v dobách, které byly před námi. Zapomíná se na to, co minulo, a stejně to bude s budoucností. Nezůstane na ni vzpomínka u těch, kteří budou následovat. (Kaz 1,2-11)

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a pro druhého do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje. (1 Kor 12,31nn)

Autor: Anselm Grün   |   Tisk   |   Poslat článek známému
Témata: Boží láska  |  láska  |  naplnění  |  křesťanství  |  láska, vztahy  |  všední den, každodenní, život  |  hledání smyslu života  |  Immanuel, Bůh s námi  |  msta, pomsta  |  skutky lásky, viz jednání, viz chování, čin, služba  |  smysl  |  život  |  láska k sobě, sebepřijetí, sebevědomí, sebeláska  |  nenaplněné touhy, naplnění srdce v Bohu, podvědomá touha po Bohu  |  žárlivost


Související texty k tématu:

Láska:
Láska- Bez lásky lze vytvořit veliká díla, být slavný a obdivovaný, ale...
- Kdo řekl, že láska je slepá? Ta jediná vidí dobře!
- Kristus nám zjevil Boha jako Otce plného milosrdenství
- Láska očima dětí
- Další texty na k tématu láska zde

Smysl (života) a jeho hledání
Nudí nás práce, studium, rodina, média, umění i náboženství...
Jakou cenu má (jakýkoliv) člověk?
Zdrojem workholismu je absence ideje, cíle
Nehledat smysl ve věcech samých
O době, ve které žijeme, rozhodnout nemůžeme
Od malička jsme vedeni k porovnávání se s druhými 
Osobní povolání - jedinečný, Bohem daný smysl života
Rozeznat, co je pro mě dobré
Tajemství šťastného a smysluplného života 
Zacílit svůj život 
Bez lásky lze vytvořit veliká díla, ale...
Co dělat, když život ztrácí smysl 

[nahoru]

 Odkazy 
 na jiné weby

 Papež František 

 Dominik Duka

 Miloslav Vlk

 Vojtěch Kodet 

 Tomáš Halík

 

iEncyklopedie: on-line slovník

víry čerpat
sílu k životu.
Vira.cz

Najdete nás na Twitteru:

 


 

Obsah vira.cz dle abecedy:

A  B  C  D  E  F  H  I  J 
K  L  M  N  O  P  R  S 
T  U  V  Z  číslice

Náhodný tip

Co Bůh šeptá maminkám
Krátké fejetony nás zavedou do světa maminek a aktivního prožívání živé víry v...





Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 1998 - 2016 Vira.cz | Mobilní verze