Často jsme tak pohlceni starostmi, že si nevšimneme lidí kolem nás

Často jsme vlastními starostmi pohlceni natolik, že si ani nevšimneme potřeb lidí kolem nás. Jakmile si jich všimneme, je třeba ještě udělat obrovský krok a zareagovat na ně. Rozhodneme-li se druhým pomoci, znamená to, že budeme muset obětovat jednu ze dvou věcí, které jsou pro nás nejcennější – peníze nebo čas. A možná budeme muset obětovat obojí.

Drobné projevy laskavosti v každodenním životě nás nic nestojí

Někdy se domníváme, že máme příliš málo obojího, jak času tak peněz, a proto druhým nemůžeme pomoci. Nejednou pak uvažujeme takto: Kdybych si to mohl dovolit, něco bych s tím udělal. Jelikož si to dovolit nemohu, přispěji alespoň na charitu. Ano, přispět na charitu je rovněž projevem laskavosti a někdy je to to nejlepší, co můžeme udělat. Ale pokud jde o osobní projevy drobné laskavosti v každodenním životě, která nás vlastně nic moc nestojí, má většina z nás ještě prostor pro osobní růst.

Jak málo stačí!

Před více než dvěma tisíci lety (tedy o více než dva tisíce let dříve, než přišly mobilní telefony, počítače atd.) varoval řecký filozof Sokrates: „Střezte se prázdnoty uspěchaného života.“ Možná se domníváme, že nemáme čas poděkovat recepční nebo upozornit pracovníka v kině, že někdo na parkovišti omylem nechal svítit světla. Jak málo stačí! Někdy stačí jen milé slovo, které řekneme, anebo naopak slovo, které z úst vůbec nevypustíme. Možná jsme ale tak zaměstnáni dalším bodem svého nabitého programu, že ani nepřemýšlíme o tom, zda být laskavý či ne. Každý z nás totiž může drobně a účinně přispívat ke krásnějšímu a pokojnějšímu soužití ve svém okolí. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Gary Chapman - Láska jako životní styl,
kterou vydal Návrat domů.
Redakčně upraveno.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.