V životě nejde o délku života...

Není snad uvedená biblická prosba projevem slabosti? 
Není to utíkání před zodpovědnosti dospělého člověka 
do jakéhosi "nezodpovědného oblaku víry"? 
Řekněme rovnou: Mohlo by to tak být. 
Všechno na světě se ale dá špatně pochopit nebo zneužít. 

Všimněme si ale cíle oné biblické prosby. 
Jde o "cestu k životu".
Život je v biblickém chápání 
něco mnohem víc než pouhá biologická existence. 
Život podle Bible vychází od Boha
a v Bohu dochází svého naplnění. 
Je to dar, který volá po dosažení cíle. 
A o toto má smysl prosit. 

Lze totiž žít ve zdraví a vnější spokojenosti - a přece živořit. 
Člověk může být například sžírán hněvem, 
závistí nebo touhou po klamných cílech.
Lze živořit i v područí různých náhražek Boha:
v područí drog nebo v sebestředném zahledění do sebe sama. 
Lze prostě žít tak, že se člověk mine cílem. 

Proto ta prosba: "Ukaž mi cestu k životu." 
V životě nejde v prvé řadě o délku života
ani o množství dosažených úspěchů. 
Jde o mnohem víc – o naplnění života na zemi láskou 
a o věčnost s Bohem – Láskou. 
Proto je třeba přijímat moudrost od Boha, 
aby si člověk svůj život neničil a nesměroval ho tam, 
kde nakonec život v plnosti lásky a pokoje není. 

Redakčně upraveno