Ať už prožíváme cokoliv temného…

I když si to neradi připouštíme, vnější podmínky na nás mají poměrně velký vliv. Například světlo a tma. Samozřejmě počítáme s tím, že se střídá den a noc, noc využíváme k odpočinku a aktivnější jsme většinou ve dne. Není to úplně limitující a jde to i jinak, ale každý, kdo řídí auto, ví, o kolik je náročnější jet delší dobu potmě. Podobně to je se spoustou dalších činností.

Se zkracujícími se podzimními dny si to můžeme uvědomit ještě výrazněji. A když se k tomu přidá zatažená obloha a sluníčko několik dní nevidíme, je mnohem těžší udržet si dobrou náladu a projasněný pohled na svůj život a na to, co se děje. Není tedy náhoda, že tmu a světlo používáme i přeneseném slova smyslu. A tak mluvíme například o tom, že po dvou temných covidových letech žijeme už mnoho měsíců ve stínu války na Ukrajině a zažíváme temné časy, na které jsme nebyli zvyklí.

I bible si vypůjčuje tuto symboliku
a temnotou nazývá vše, co nás nějak ohrožuje, svírá, deprimuje apod.
Temnotou lze tedy označit zlo, jemuž čelíme, které nás trápí
i kterého jsme se dopustili, vše, co nám nahání strach,
z čeho nás popadá úzkost, co nám bere radost a naději.

Dobrá zpráva je, že v běžném i přeneseném významu je tma pouze absence světla. Kam světlo vneseme či pustíme, tma zmizí. V bibli to dostává konkrétní podobu v osobě Ježíše Krista. Janovo evangelium o něm od prvních stránek mluví jako o světle k osvícení každého člověka, o světle, které svítí ve tmě a tma ho nemůže pohltit (srovnej Jan 1, 4 – 9).

V úvodním úryvku z listu Koloským jsme četli, že nás Bůh vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. Království zde neznamená území, ale vládnutí. Už nás nemusí naplňovat a ovládat tma, ale milovaný Boží Syn. On je světlem, které prozařuje všechno temné v nás i kolem nás.

Ať už prožíváme cokoliv temného,
můžeme do toho zvát Ježíše,
milovaného Božího Syna.
On vstoupil do našich temnot,
nad vším temným zvítězil
a může být světlem i pro nás.