21.5.2018, 10:00

Noc kostelů

V pátek 24. května 2019 večer se na mnoha místech otevřou dveře a brány kostelů v rámci Noci kostelů

Co znamená Noc kostelů?

Otevřené dveře a brány kostelů ve vašem okolí,
pozvání k objevování krásy křesťanských výtvarných a architektonických pokladů,
v mnoha kostelích doprovodný večerní a noční program,
v mnoha kostelích příležitost k rozhovoru,
společnou akci mnoha církví, farností a řádů,
akci, která se od roku 2003 pro svou oblíbenost neustále rozšiřuje do dalších míst a zemí,
akci, která má svou tradici od roku 2009 i v České republice (v roce 2009 proběhla první Noc kostelů v Brně) .

Oficiální web

www.nockostelu.cz

Rozhovor s organizátorem

Ekumenická akce Noc kostelů je pozváním především pro ty, kdo křesťanské chrámy dosud znali převážně jen zvenčí. Zde si můžete přečíst rozhovor P. Milošem Szabo - bývalým koordinátorem akce v pražské arcidiecézi.

Proč existují kostely?!

Kostel není obyčejná stavba

Do kostelů často vstupujeme jako do památných prostor, a to s jistou zvědavostí, co tam uvidíme. Nejsme-li jen sběrači fotografií míst, která jsme navštívili, na chvíli se zastavíme. Mnohdy pak vnímáme zvláštní atmosféru, která někoho těší, jiného možná uvádí do rozpaků. Jsou ovšem také kostely, které nás ničím zvláštním nepřitahují, tak jsou nenápadné a jakoby „obyčejné“. V každém případě není kostel tak obyčejná stavba jako obytný dům, obchod nebo továrna. Čím ale je? Proč byl postaven a proč tu stojí?

Noc kostelů / foto: IMA

Slovo „kostel“

České slovo „kostel“ vzniklo z latinského „castellum“, což znamená tvrz. Kostely totiž byly od počátku budovány zpravidla jako pevné zděné stavby, které ve středověku plnily mimo jiné funkci útočiště pro obyvatele chatrných obydlí při přepadení. To ovšem nebyl hlavní účel kostelů. V jiných jazycích je již slovo pro označení kostela mnohem přiléhavější: pro kostel a církev je užito stejné slovo. V němčině (Kirche), v ruštině (cerkov), ve francouzštině (eglise), v italštině (chiesa) nebo v angličtině (church) vždy znamenají kostel i církev. Kostel je totiž „dům církve“, totiž dům, ve kterém se církevní obec, společenství křesťanů, shromažďuje ke mši, čili ke slavnosti, která má svůj kořen v Ježíšově poslední večeři s jeho učedníky. Toto je jeho hlavní účel. Tak je kostel dědicem dávného večeřadla v Jeruzalémě, kde se před dvěma tisíciletími poslední večeře konala. Kostel je prostorem i pro jiné bohoslužby, jako jsou svatba, křest, rozloučení se zesnulým. Je to, stručně řečeno, prostor ke shromáždění křesťanů, kteří se v něm společně modlí, i prostor pro jednotlivce, který se mimo bohoslužbu modlí sám.

Výzdoba kostela

Stalo se zvykem, že si křesťané tento prostor zdobili architektonicky i výtvarnými díly, někdy velmi nákladně, jindy prostě. Do kostela umístili předměty, které jsou potřebné k bohoslužbě, výtvarná díla, která připomínají osoby a děje z Bible i ze života světců, a také výtvarná díla, která prostě kostel zdobí. K tomu se časem přimísilo někde i dost nevkusu, podobně, jako tomu bylo a je i u jiných budov a místností, které slouží širší veřejnosti. V druhé polovině minulého století se katolická církev při stavbě a úpravách kostelů vracela k původní jednoduchosti těchto staveb, kde je interiér určitým způsobem vyzdobený, ale ne přezdobený. V Praze to například platí o kostele ve Strašnicích nebo o sakrálních prostorách v komunitních centrech v Nových Butovicích nebo na Jižním Městě.

Je stavba kostelů pouze historickou záležitostí?

Např. v Praze byl ve dvacátém století poslední nový kostel postaven začátkem druhé světové války (kostel sv. Jana Nepomuckého v Košířích). Další kostel byl dokončen až v roce 1994 (kostel Neposkvrněného početí Panny Marie ve Strašnicích). Během války a následně během komunistické totality nebylo možné kostely stavět. Proto u řady lidí vznikl dojem, že kostely jsou pouze historickou památkou, nikoliv součástí nově budovaných sídlišť, jak tomu bylo v mnoha jiných evropských zemích.

Kostel nás pojí s předešlými generacemi

Moderní kostel během bohoslužby / foto: IMA

V naší zemi máme většinu kostelů starých řadu staletí. Podle toho, kdy byly postaveny či upraveny, obdivujeme v nich gotickou architekturu, barokní výzdobu nebo prostou venkovskou snahu o vyzdobení místa, které má jiný účel než ostatní stavby. Řada staletí, po kterou kostel stojí, nepředstavuje jen architektonickou historii. Kostel je kamenným památníkem minulých generací, které ho postavily, byly v něm křtěny, oddávány, modlily se v něm a s nimiž se zde jejich blízcí loučili při pohřbu. Je pamětníkem modliteb, nadějí, zklamání a lidských bolů. Je místem skutečně úctyhodným pro každého, kdo vnímá cenu života druhých lidí, živých i zesnulých. Nejen svou stavbou a výzdobou, ale tím, co se v něm od jeho postavení před desítkami let či před staletími až do dnešních dnů koná, je kostel svědkem a památníkem žité víry. Tedy skutečnosti, na kterou je možno navázat i dnes… (Aleš Opatrný)

Propojení starobylého kostela s moderním uměním
Kostel sv. Vintíře v Dobré Vodě u Hartmanic

Na Šumavě v Dobré Vodě u Hartmanic (západně od Sušice) se nachází kostel sv. Vintíře. V tomto starobylém kostele (z roku 1709) je nově umístěn jediný skleněný oltář na světě. Kostel byl totiž za komunistického režimu zcela vydrancován. Nebyl ale naštěstí zbořen (jako mnoho jiných kostelů v okolí), protože byl využíván jako vojenský sklad v zakázaném vojenském hraničním pásu. Po roce 1989 prošel kostel rekonstrukcí a byl postupně zařízen novým – unikátním skleněným vybavením.

Vnitřnímu prostoru dominuje skleněný oltářní nástavec - retabulum, který je 4,5 m široký, 3,2 m vysoký a váží skoro 5 tun. Prostřední část znázorňuje Krista na kříži. Nad vyobrazením je latinský text z Bible: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život" (Jan 15, 13). V postranních křídlech oltáře jsou vyobrazeny jak postavy světců, které mají historický i osobní vztah k osobě sv. Vintíře, tak i „společní“ světci střední Evropy. Kromě oltáře je v kostele ve skle provedeno všech čtrnáct zastavení křížové cesty. (Patnácté zastavení je umístěno z druhé strany hranice v bavorském Rinchnachu, který založil svatý Vintíř). V kostele je dále skleněný obětní stůl, skleněný ambon, skleněné vánoční jesle, skleněná socha sv. Vintíře a skleněný globus - zeměkoule osazená ve mříži vchodu do kostela. Tento skleněný světový unikát plynule navazuje na sklářskou tradici staré Šumavy a zároveň citlivě propojuje starobylý prostor kostela s moderním vnímáním umění. Další info o kostele sv. Vintíře a o samém Vintířovi naleznete zde...

Kostel sv. Vintíře Dobrá Voda u Hartmanic / Church of St.Gunther, Dobrá Voda Czech Republic / Wallfahrtskirche St. Gunther, Gutwasser, Tschechien / foto -IMA-
Vnitřek kostela sv. Vintíře v Dobré Vodě u Hartmanic na Šumavě

Letáky k Noci kostelů

Výše uvedený text tiskem vydalo při příležitosti Noci kostelů 2011 Arcibiskuptví pražské - Pastorační středisko. Leták je koncipován tak, aby mohl být použit jak o Noci kostelů, tak i během celého roku. Text je zde ke stažení ve formátu JPG (klikněte na obázek).

Noc kostelů - leták Proč existují kostely? (Aleš Opatrný)

Noc kostelů - materiály pro děti

Chystáte program na letošní Noc kostelů a chybí vám materiály pro děti? Připravili jsme k této příležitosti několik pracovních listů, ve kterých se děti mohou trochu více seznámit s kostelem zvenku i zevnitř, obrázkové čtení (nejen) o tom, proč chodíme do kostela a barevný letáček s detektvem Hubertem. Dále si zde můžete stáhnout šablony se svatými, které je možné použít jako omalovánku nebo jako podklad pro výrobu vitráží slupovacími barvami na sklo. Více zde

Leták pro děti

Pro dětské účastníky Noci kostelů vydalo tiskem Pastorační středisko dětský pracovní list: "Detektiv v kostele". Leták je koncipován tak, aby mohl být použit jak o Noci kostelů, tak i během celého roku. Ke stažení je zde ve formátu JPG (klikněte na obázek).