Jak jsme s mládeží objevili obyčejnost Ducha svatého

„Prosím, budeme se dneska večer dívat na film Barbie?“ prosí mě na farní víkendové akci skupina patnáctiletých mladých lidí.

 „Spíš ne,“ odpovídám. „Dnes večer se raději podíváme na to, jak je Duch svatý dobrý.“

Stoupáme pak na vrchol vysokého a strmého kopce, který je nedaleko. Nemám jasný plán, co budeme dělat. Pomalu zapadá slunce.

Na vrcholu se zastavíme u plochého kamene. Postupně si na něj každý sedne, a my ostatní se za něj modlíme vlastními slovy. Trochu neohrabaně. Pokládáme u toho na sebe ruku. Občas se smějeme.

Fouká studený vítr, začíná se stmívat. Ale nikdo najednou nechce, aby ten večer skončil, nikdo se už nechce dívat na film Barbie. Modlíme se spolu úplně obyčejně, nikdo nemá vidění, ani nikdo nezačne levitovat. Ale všichni cítíme, že se dotýkáme něčeho, co nás přesahuje, každý má své místo, každý je důležitý. Možná, že to je Duch svatý, říkám. Díky, že už víme, že ho můžeme mít rádi, říkají oni. Později pak o něm sami budou povídat jiným mladým lidem.

Modlitba a vnímání Ducha svatého může znamenat otevírání náruče. Nejprve ji Bůh otevírá nám, potom my Bohu. A když čteme Skutky apoštolů, vidíme, že Duch svatý vede křesťany v dějinách k tomu, aby nakonec i oni otevírali svou náruč všem. Způsobí, že Petr stoluje u pohana Kornélia, Pavel zjistí, že není třeba požadovat obřízku. Duch svatý tedy otevírá náruč. Vytváří prostor, kde každý může být (na chvíli) středem pozornosti, je kamenem, na který si může na chvíli sednout každý, aby slyšel povzbuzení, aby zažil blízkost, aby druzí mluvili o jeho darech. První způsob, jak se modlit s Duchem svatým, může být zcela konkrétní fyzické otevírání náruče.

Modlit se k Duchu svatému může znamenat také dívat se na úplně obyčejné věci ve svém okolí. Byla to obyčejná uplácaná hlína, ze které se podle biblického příběhu vdechnutím Božího Ducha stal člověk. Je to úplně obyčejná bílá oplatka, ze které se podle víry katolických křesťanů stane při mši svaté působením Ducha svatého Boží tělo. Je to úplně obyčejný večer a obyčejný kámen a obyčejná skupina 15 mladých lidí, ze kterého se stane neobyčejný večer, který nemá skončit. Modlit se o Ducha svatého může znamenat modlit se o proměnu očí, abych v obyčejnosti a všednosti dokázal vidět Boží přítomnost.

A to jsou jen dva střípky. Přál bych každému, aby poznal to, co skupina mladých lidí ten večer na hoře Blaník. Že mohou mít rádi Ducha svatého. A možná ještě mnohem víc.

-redakčně upraveno-