Nezůstat vězet v minulosti

Není dobré zůstat vězet v minulosti

K minulosti můžeme mít různý vztah. Je dobré a užitečné znát svou osobní minulost i širší dějiny. Je totiž možné se z nich poučit. Nicméně není vůbec dobré zůstat v minulosti vězet. Život totiž skutečně žijeme jen a pouze v přítomnosti. Minulost už je daná. Budoucnost se nám otvírá, ale zažijeme ji, až se stane přítomností.

Minulost je možné uzdravit

Někdy je těžké odpoutat se od toho, co se nám stalo, zvlášť pokud nás to bolestně zasáhlo. Rádi bychom to vymazali, ale nejde to, minulost totiž nemůžeme změnit a zakrývat před ní oči nepomůže. První důležitý krok k tomu, aby bolestné zkušenosti neničily náš život, je odpuštění těm, kdo nám je způsobili, zříci se touhy po odplatě, výčitek (skrze to totiž minulé zlo dál působí v našem životě). Pak je možné svěřit celou svou minulost Bohu a prosit, aby ji uzdravil, aby dál nenarušovala přítomnost. 

Mezi minulé věci, na které nemáme vzpomínat, jsou naše už vyznané a Bohem odpuštěné hříchy. Je důležité si je uvědomit, litovat jich, svěřit Bohu. Pak už se k nim ale vracet nemusíme, díky Božímu odpuštění ztratily moc nad naším přítomným životem. Nemusíme se točit kolem toho, co jsme udělali my, ale můžeme se držet toho, co pro nás skrze Krista udělal Bůh plný milosrdenství.

Záleží ale jen na tom, co uděláme právě teď

V minulosti by uvízl i ten, kdo by stále vzpomínal na "staré dobré časy" (často idealizované). Je možné se v nich inspirovat pro současnost? Udělejme to. Nemá ale cenu naříkat, že dřív bylo líp a teď to stojí za starou belu. Záleží totiž jen na tom, co uděláme právě teď.

Bůh stále otvírá nové cesty tam,
kde jsme si mysleli, že ani žádné být nemohou

Boží slovo obrací naši pozornost na nové věci, které chce tvořit. Zve nás, abychom je vyhlíželi. Bůh nás chce vyvést ze strnulosti, z pocitu, že jsme už všechno zažili, že už jsme dost staří, aby nás něco v životě překvapilo. Člověk, který žije s postojem, že jeho život už nic nového nepřinese, vlastně nežije. Bůh stále tvoří věci nové, otvírá cesty tam, kde nebyly a kde jsme si mysleli, že ani žádné být nemohou. Jinými slovy Bůh dává naději a zve nás k objevování, učení se něčemu novému, očekávání toho, čemu On chce v mém životě dát ještě vzniknout.

Opřeni o to, jak Bůh jednal v minulosti,
s radostným očekáváním,
že připravuje nové věci pro naši budoucnost,
můžeme žít v přítomnosti.

To nové už raší.