Největšími suverény bývají hlupáci

Zákony a příkazy - kdo je má rád?
Uznáme sice, že jsou nutné,
ale stejně si člověk hájí svou svobodu.

Co tedy s Hospodinovými zákony a příkazy?
Nejdou proti naší svobodě?
Neomezují nás?
Proč se nám má něco nařizovat a určovat?

Napovědět může historie izraelského národa:
Když byli Izraelité v Egyptě, byli otroky.
Když je Hospodin z Egypta vyvedl, byli svobodni.
Když si na poušti dělali, co je napadlo,
hrozil jim opět návrat do egyptského otroctví.

A tak Bůh dává Desatero.
Mělo pro ně být ochranou před novým otroctvím:
Vnějším, kterým by byl návrat do Egypta.
I vnitřním, kterým je spoutání zlem
ve vzájemných vztazích a ve vlastním nitru.

Desatero vymezovalo prostor svobody,
za jeho hranicemi byl prostor otroctví.
Bůh ho dal jako projev ochrany a tedy i lásky.

Ti, kdo Bohu porozuměli,
pocítili v Hospodinově zákoně občerstvení,
jako když se dostaneme ze sevření
na volné vzdušené prostranství.

Pochopili, že ten, kdo je tvůrcem světa,
je zřejmě moudřejší a zkušenější než oni,
a tak o dar jeho moudrost stáli a těšili se z něho.

A my víme z vlastní zkušenosti,
že největšími suverény bývají hlupáci.
Protože toho mnoho nevědí, mají dojem, že vědí všechno.
Protože na nic nedbají, mají dojem, že jsou svobodni.

Snadno se pak stanou obětí těch,
kdo je zlem zotročují.
Dnes jako kdysi.