Co mě dusí, může být odstraněno...

Celý rok jsem chodil do kostela hřbitovní cestou kolem jednoho hrobu, který byl zarostlý plevelem. Z vysoce vzrostlých parazitních travin jen nepatrně vykukoval kříž. Stal se koloritem vstupní cesty, kulisou, která dokreslovala všednost a nikoho už ani nedráždila. Nikoho by už nenapadlo, že by pohled na něj mohl vypadat jinak.

Jednoho dne jsme si ale s místními dětmi řekli, že ten hrob znovu zkrášlíme. Pustili jsme se do práce a hodinu vytrhávali plevel a nosili ho na hromadu. Najednou byl krásný, vynikl v celé své nádheře. A nebylo potřeba nic spravovat, stačilo vytrhat plevel.

Může to být dobrý symbol toho, co znamená Ježíšův příchod pro můj život. Plevel dní a vysoce vzrostlých starostí, které se tváří důležitě, mohou časem docela překrýt to, kým doopravdy jsem. Ježíš přichází, aby mi byl průvodcem, pročistil lopatou to, čemu dávám energii a čas v běžném dni, co mi bere sílu, co mě ničí, co zakrývá mou krásu, má charismata a mé dary. A nabízí, že bude pálit všechno to, co mě dusí.

• Plevel prokrastinace na internetu?
• Plevel aktivit, které dřív měly smysl, ale ze kterých se staly jen prázdné vyčerpávající tradice?
• Plevel tvrdé práce, která sice přináší nadbytek peněz, ale docela udusila moje dřív radostné srdce?

To, že Ježíš přichází plevy mého života pálit ohněm neuhasitelným, je skutečně dobrou zprávou. Znamená to totiž, že přichází, aby opět vyniklo, jak jsem krásný a krásná. Přál bych si, aby ten zkrášlený hrob na vesnickém hřbitově byl průvodcem mým letošním druhým adventním týdnem.