Arogance nebo autorita?

Na nositele autority číhá nebezpečí 

Mít autoritu není jednoduché. Na nositele autority číhá nebezpečí téměř na každém kroku: manipulace s druhými, prosazování vlastních pravidel, arogance, přezíravost, sebestřednost, nerespektování svobody druhých… „Kdo má nějakou pravomoc, cítí se mocný, cítí se skoro Bohem“ (papež František). "Kdykoli se snažím, abych druhým vládl, chci zaujmout místo Boží" (Bernard z Clairvaux).  Jak tedy být dobrou autoritou?

Chránit a dodávat odvahu

Prvními modely autority jsou otec a matka. Oba mají za úkol dítě chránit a zároveň mu dodávat odvahu a povzbuzovat k tomu, aby se rozvíjelo a postupovalo kupředu: „Riskni to, jdi do toho. Neboj se, to zvládneš. Máš na to. A když to nezvládneš, jsem tu od toho, abych ti pomohl.“ Rodiče ale mohou velmi rychle a snadno překročit svou pravomoc vůči svým dětem a přetvářet si je ke svému obrazu tím, že přestanou respektovat jejich svobodu a jejich tužby.

Rodiče, učitelé, šéfové, katecheti, faráři, vedoucí, politici… všichni, kterým byl někdo svěřen, mohou svým postojem druhé buď povzbuzovat k rozvoji a krokům do neznáma, nebo srážet k zemi.

Opravdová moc je služba

Existuje nějaký návod, jak být dobrou autoritou? Ježíš to uměl. Svou moc projevoval službou. A když učedníkům před svou smrtí umyl nohy, řekl jim, ať to dělají také tak.  Stojí za to jít za ním, následovat ho a učit se od něj „vládnout“. Protože on je Král a je pokorný.