Mnoho lidí ztroskotává na vlastní ctižádosti. Nikdy nejsou spokojeni s tím, co mají. V takovéto nadutosti začnou být slepí k ostatním a vidí výhradně sebe. Aby se mohli slunit ve vlastní velikosti, tak ponižují ostatní. Tento postoj je ale často uvrhne do vnitřní izolace a bolestně zakusí svou křehkost.
Když nás vlastní úspěch táhne dolů
I to nejcennější v životě může být znehodnoceno nebo dokonce obráceno v pravý opak. Třeba radost z výkonu nebo dosaženého cíle. Stačí málo – začnu se povyšovat nad druhé nebo se svými úspěchy bezostyšně chlubit.
Bible to vystihuje zkušeností z „hory pokušení“ (Mt 4,8nn). Ježíš stojí nahoře a dostává nabídku moci. Právě ve chvíli, kdy jsme „nahoře“, přichází pokušení jít ještě dál – za hranice svých možností. Mnozí na to doplatili: přecenili síly, ztratili míru a ztroskotali na vlastní ctižádosti. Někdy kvůli tomu přijdou i o vztahy, protože se začnou točit jen kolem sebe a svých výkonů.
A pokud jde o hory, dá se využít i příklad ze života horolezců: už mnoho jich skončilo nešťastně právě proto, že podlehli pokušení a přecenili vlastní síly v přesvědčení, že dosáhnou všeho, co si usmyslí. Psycholog Manfred Ruoß prokázal, že za úspěchy extrémních horolezců stojí mnohdy nedostatečný pocit vlastní hodnoty, jejž se dotyční snaží kompenzovat právě neúměrným zvyšováním vlastního výkonu. Dříve či později však ztratí zdravou míru a ztroskotají na vlastní ctižádosti. Někteří dokonce přijdou o vztahy ke svým přátelům a partnerům, protože začnou být upnutí už jen na sebe a na to, co dokážou. Ďábel se snaží vlákat Ježíše přesně do tohoto pokušení moci a nakonec do úplné izolace. A tak se to mnohdy stává v různých oblastech našeho běžného života.
Potřeba mít navrch nad druhými vede k osamění
Ctižádost se nemusí projevit jen ve velkých věcech. Může se nenápadně proměnit v potřebu mít navrch nad druhými.
Někdo ponižuje ostatní, aby si připadal větší. Jiný manipuluje – vyvolává strach, výčitky nebo se schovává za „nevinné vtipy“, které zraňují. Někdy jde o opakované ubližování, které druhé zastraší natolik, že se raději přizpůsobí. Takové jednání ale nikdy nevede ke štěstí. Člověk postupně ztrácí schopnost opravdových vztahů a končí v izolaci.
Jedno z největších rizik moci je pocit nadřazenosti: „já dokážu víc než ostatní“. Z vrcholu svého úspěchu pak člověk snadno přehlíží druhé. V téhle zaslepenosti vidí už jen sebe, svou touhu po uznání a výjimečnosti. Výkony a úspěchy se mohou stát útěkem od obyčejného života – ale často vedou jen k větší samotě. Až pak nakonec člověk bolestně narazí na vlastní křehkost a omezenost.
