Bůh nemá žádný svůj oblíbený klub

Už ve Starém zákoně je vidět, že Bůh nemá „oblíbený klub“ jen ve vyvoleném národě. Výše uvedený biblický úryvek jasně ukazuje, že nikdo nemá u Boha jisté místo jen proto, odkud pochází, jakou má národnost nebo jenom proto, že chodí do kostela. Bůh totiž hledí na naše skutky a na to, co nosíme v srdci a mysli.

A zároveň je to poselství obrovské otevřenosti: přístup k Bohu má každý – ať už je z jakéhokoli národa, rasy nebo společenské vrstvy.

V biblickém textu se opakuje výraz „Boží sláva“. Ta v Bibli znamená Boží přítomnost, moc a je zobrazována jako světlo. Izraelité ji vnímali skrze velké a neobvyklé skutky, kterými je Bůh zachraňoval. A ti, kdo Boží slávu zakusili, byli posláni, aby o tom mluvili s těmi, kdo ji ještě nepoznali.

• A jak je to v mém životě? Jak bych popsal/a „vidět Boží slávu“ ve svém životě?
• Všímám si nějak Boží moci v mém každodenním životě?
• Vnímám, že Bůh chce přinášet světlo i do mých situací a konat mezi námi podivuhodné věci?
• A ta nejtěžší otázka: jsem ochoten/ochotna nechat se Bohem poslat k lidem kolem sebe a mluvit o tom, co pro mě dělá?

Bože,
dej, ať můžeme spatřit Tvoji slávu.
Uč nás setkávat se s Tebou v modlitbě
a otevírat se Tvé přítomnosti,
Tvému světlu, Tvé moci.

Dej nám odvahu být lidmi,
kteří se nechají vyslat k těm,
kdo Tě ještě nepoznali.

A skrze to, že Ježíš Kristus za každého z nás zemřel na kříži,
nám dávej jistotu, že Boží slávu teď díky Duchu svatému
můžeme přinášet kamkoli přijdeme.
Amen.

-redakčně upraveno-