Na jedné rodinné dovolené v Krkonoších jsme se skamarádili s nám podobnou, takovou „normální“ rodinkou. Jednou nám otec oné rodiny (jmenoval se Daniel) vyprávěl o své zálibě – sbírání turistických známek. Jsou to dřevěné plakety, které jsou jak suvenýrem, tak i „potvrzením“ o dosažení turisticky atraktivního místa v České republice. Díky získávání těchto známek se jejich sběratelé vypraví i na místa, kam by se jinak sami od sebe nevydali.
A tak i náš přítel Daniel. Vyprávěl nám mimo jiné, jak se dostal i do jakéhosi hradu Lemberka u Jablonného v Podještědí, odkud pochází nějaká taková ta „šíleně pozitivní bába“ [svatá Zdislava, jazykem nekatolíka – pozn. autora]. A Dan pokračoval, že takhle šíleně pozitivní člověk přece vůbec nemůže existovat a že to přece působí spíše odpudivě, když církev takhle nereálně vykresluje lidi, které pak druhým předhazuje jako vzory. Sám se za věřícího neprohlašoval a toto nám vykládal ještě před tím, než se dozvěděl, že my naopak věřící jsme. Jeho slova tedy nebyla škodolibě cílena na nás jakožto na křesťany, ale byla jeho spontánní reakcí na podivné setkání s pro něj podivnou realitou.
Když jsem o tom pak přemýšlel, bylo mi mladé aktivní ženy Zdislavy nejdříve líto, ale pak jsem si říkal, že ona se tomu z nebe jistě jen usmívá. Vždyť i ona byla člověkem z masa a kostí. I ona se během svého života rozvíjela a dozrávala. I ona při uskutečňování svého poslání jistě procházela množstvím oklik a slepých uliček. I ona se jistě dopouštěla chyb a omylů. I ona jistě někomu šlápla na kuří oko. I ona se jistě někdy nepohodla se svými blízkými. I ona možná někdy někomu lezla na nervy. Nebyla tedy bezchybným, čistě altruistickým, a hlavně nereálným světélkujícím andělem uprostřed hrubého a temného středověku. Byla člověkem z masa a kostí jako každý z nás. Co ji ale možná odlišovalo, byla skutečnost, že do svého života pozvala a neustále znovu zvala Boha. Nechávala se vést jeho Duchem a dávala mu ve svém obyčejném a všedním životě prostor. Proto pak u ní mohlo mnoho lidí najít pomoc, přijetí, porozumění a oporu. Sama by to nezvládla. Její krátký život tak mohl přinést nepomíjející užitek.
A přesně takovou možnost má i každý z nás.
V jedinečné situaci, šité na míru jedině a právě nám.
K tomu ať nám napomáhá Bůh!
***
Svatá Zdislava z Lemberka (svátek 30.5.)
Česká světice svatá Zdislava (asi 1220 – 1252) pocházela z Křižanova na Moravě a provdala se na hrad Lemberk. Proslula svou dobrotou jako manželka (Havla Markvartic), matka čtyř dětí (Havel, Markéta, Jaroslav a Zdislava) a pečovatelka o chudé, nemocné a všechny jakkoli potřebné. Spolu s manželem založili dominikánské kláštery v Jablonném a Turnově. Pohřbena je v kostele sv. Vavřince v Jablonném. Svatořečena byla papežem Janem Pavlem II. v roce 1995.
