Matka Tereza (rodným jménem Agnesë Gonxhe Bojaxhiu * 26. srpna 1910 + 5. září 1997)

"Dnes není nejhorší nemocí lepra nebo tuberkulóza. 
Dnes je to pocit, že jsem zbytečný, nemilovaný,
pohrdaný, nežádoucí, všemi opuštěný." (Matka Tereza)

Matka Tereza nepřišla s nějakým předem připraveným gigantickým „projektem“ na papíře, který by následně realizovala. Ale začala krok za krokem naplňovat to, co poznala jako své životní poslání. Ve spojení s Bohem tak mohlo vyrůst dílo obrovských rozměrů. V tom všem ale Matka Tereza prožívala vnitřní křehkost, temnotu a slabost…

Snad jen málokdo pochybuje o významu Matky Terezy. Ale... naším úkolem není být druhou Matkou Terezou. 

Matka Tereza – stručně

  • 1910, 27. srpna: Narodila se ve Skopje, v albánské oblasti Kosovo. Při křtu dostala jméno Agnese. Doma jí ale říkali „Gonxha“, to znamená „Poupátko“.
  • 1919, červen: ve 46-ti letech umírá její otec. Byl poradcem starosty a pracoval v hnutí za připojení Skopje k Albánii. Zdá se, že byl zabit jugoslávskou policií.
  • 1922: Agnese vyslechla ve farním kostele několik kázání jezuitských misionářů, kteří pracovali v Indii, a poprvé zatoužila zasvětit svůj život Bohu a stát se misionářkou. Ale podle svých slov se nechtěla stát řeholnicí a na volání k zasvěcenému životu neodpověděla.
  • 1928: V irském Dublinu nakonec vstupuje k sestrám Naší Paní Loretánské. Po dvou měsících odjíždí do Indie, kde vyučuje na vyšší škole na svazích Himalájí. Přijímá jméno Tereza z úcty ke svaté Terezii od Dítěte Ježíše.
  • 1931: Odjíždí na střední školu vedenou loretánskými sestrami v Kalkatě.
  • 1934: Skládá věčné sliby a stává se ředitelkou bengálské části High School.
  • 1946: Při cestě vlakem na duchovní cvičení ji zasahuje bída chudých. Cítí povolání zcela se věnovat službě chudým a opustit kongregaci Naší Paní Loretánské. Poté se snaží tuto svou touhu realizovat, ale setkává se s nepřátelstvím a nedůvěřivostí. Trpí tím a onemocní. Ale kalkatský arcibiskup F. Perier tuší, že právě tato řeholnice má uskutečnit velký plán Prozřetelnosti a rozhodne se jí pomáhat.
  • 1948: Arcibiskup po dlouhém zvažování a zkoumání píše papeži Piu XII. a žádá ho o povolení pro Matku Terezu, aby mohla odejít a začít nový řeholní život mimo klášter.
  • 1948: Papež dává své svolení.
  • 1948: Matka Tereza odkládá hábit a odchází z kláštera. Absolvuje ošetřovatelský kurz.
  • 1949: Přijímá svou první spolupracovnici.
  • 1950: Matka Tereza má asi 10 spolusester. Píše pravidla kongregace, kterou by chtěla založit. Arcibiskup její plán zkoumá a posílá do Říma.
  • 1950: Po dlouhém zkoumání přichází odpověď z Vatikánu schvalující novou kongregaci sester Matky Terezy. Budou se jmenovat „Misionářky lásky“.
  • 1952-1956: Zakládá několik důležitých projektů: Nirmal Hriday - Dům umírajících, Sishu Bhavan - Dům dětí, Shantinagar - vesnici malomocných.
  • 1965, 26. červenec: Matka Tereza zakládá ve Venezuele v Cocorote první dům mimo území Indie. V Dalších letech otevírá domy v Římě, na Srí Lance, v Tanzánii, Austrálii (Borke, Melbourne), v Jordánsku, v Londýně, v USA, v Irsku
  • 1979: Přijímá v Oslo Nobelovu cenu míru.
  • 1984: Matka Tereza poprvé navštěvuje (komunistické) Československo.
  • 1988, únor: navštěvuje Moskvu
  • 1990, březen: po opakovaných srdečních záchvatech předkládá demisi na generální představenou kongregace.
  • 1990: druhá návštěva Československa
  • 1992: třetí návštěva Československa, kdy její sestry zakládají útulek v Bratislavě.
  • 1992: řád má cca 3500 sester po celém světě (ve 445 domech v 95 zemích)
  • 1997, 7. července: Navštěvuje papeže, vrací se do Kalkaty, kde 5. září umírá. V Indii byl vyhlášen státní smutek. Vlajky byly spuštěny na půl žerdi. Tělo zesnulé bylo vystaveno v kalkatském kostele sv. Tomáše, kam se přišly rozloučit statisíce lidí. 13. září pak byla pohřbena. Její tělo - zabalené do státní vlajky - bylo vyneseno na dělovou lafetu, která před padesáti lety převážela tělo Mahátmy Ghándhího. Pohřebního úřadu se přímo zúčastnily desetitisíce hostí a prostřednictvím televize další miliony diváků.
  • 2003, 19. říjen: "beatifikace" - "blahořečení" papežem Janem Pavlem II.
  • 2016, 4. září: svatořečení papežem Františkem