Boží láska jako zdroj a vzor naší lásky k dětem

Poznání Boží lásky v nás vytváří schopnost milovat

z knihy Mateřství , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Týden po narození našeho prvního dítěte jsem utekla. Během toho prvního týdnu jsem spala pokaždé jen několik málo hodin a po zbytek času jsem měla miminko u prsu, s výjimkou jediné chvilky, kdy jsem s pocitem provinění nechala lehce spící dcerku na pět minut na naší posteli, abych se osprchovala, přičemž ona během těch pěti minut z postele sklouzla a křičela, načež jsem nahá běžela k ní, sevřela jsem ji v náručí, vzlykala a bála jsem se, že má poškozený mozek (ona, ne já). Bylo to ve čtvrtek. Manžel se vrátil domů z práce, já jsem mu podala miminko a odešla jsem. Ačkoli mi v hlavě šumělo, jako bych měla padnout únavou, mé tělo přímo dychtilo po tom jít ven a kráčet svěžím jarním vzduchem. Chodila jsem a chodila. Chodila jsem ulicemi a podél řeky a přes louku. Stěží jsem si všímala stromů a ptáků, ale byla jsem ráda, že jsem sama a že mohu rychle jít. Asi po dvou hodinách jsem se vrátila domů, vzala jsem naši plačící dcerku a nakrmila jsem ji. Můj muž ji celou tu dobu, co jsem byla pryč, choval, nemohl ji utišit a říkal si, jestli se vůbec vrátím.

/.../

Nejenže jsme s manželem nic nevěděli, ale také jsme byli sami. Ačkoli přišla na kontrolu ženská sestra a pak i zdravotnice, ačkoli se u mě stavila při návratu z Afriky moje sestra, aby nad tou změnou, co se se mnou udála, žasla, a ačkoli nás navštívili sousedé a obdivovali miminko, nikdo nezůstal a nepomáhal. U dveří nebyl zástup příbuzných a přátel přinášejících obědy, tázajících se, co potřebujeme nakoupit, a pomáhajících s úklidem; u manžela v práci nebyly podmínky na to, aby si mohl vzít nějaké volno; neměla jsem kolem sebe žádný okruh zkušených maminek, které by mě zachytily a podaly mi pomocnou ruku.

A tak jsme se s manželem museli sami poprat s velice složitou situací, poznávat naše potřeby a objevovat cesty, jak je naplňovat. Po tom prvním strašně těžkém týdnu to už bylo lepší. Ve své hrdosti a zbrklosti jsem učinila první krok: požádala jsem o pomoc. Zakoupili jsme kojeneckou lahev a manžel na chvíli převzal noční a víkendové krmení, aby mi umožnil se trochu vyspat. Na pár týdnů mi přijela na pomoc tchyně a pak se k nám na pár měsíců nastěhovala jedna španělská dívka, která hrála si s naší dcerkou, mazlila se s ní, trošku uklízela a myla nádobí a bylo jí strašně smutno po příteli v Malaze.

/.../

Bůh je láska

A Bůh, jak víme, stvořil člověka podle svého vlastního obrazu. To tedy musí nutně znamenat, že je člověk předurčen k lásce, že láska je cestou člověka i jeho cílem. „Člověk, který je jediným tvorem na zemi, jehož Bůh obdařil vlastní vůlí, nemůže plně najít sám sebe, pokud sám sebe upřímně neodevzdá “, dar sebeodevzdání a lásky k někomu dalšímu. Nic nás více nepřipodobňuje k Bohu, než to, když někoho milujeme. „Láska je ‘božská’, protože vychází od Boha a sjednocuje nás s Bohem.“ „[Člověk] se připodobňuje Bohu do té míry, nakolik se stává milující bytostí.“ A ze všech lásek se ona láska, která je pro mateřství nejdůležitější, bezpodmínečná láska – láska, která miluje, ať se děje cokoli – se nejvíce podobá Boží lásce k nám. Tím, že našemu „já“ umožníme, aby se v průběhu mateřství měnilo tak, aby bylo schopno bezpodmínečné lásky, a v bezpodmínečné lásce reagujeme na Boží volání k opravdovému sebenaplnění, odpovídáme na Boží volání ke svatosti. Když tak umřeme našemu starému „já“ a znovu vstaneme, abychom jako matky znovu promluvily, staneme se lidštějšími a tím, že se staneme lidštějšími, se trošku více připodobníme Bohu.

Bůh nás miluje

Jak moc nás miluje? Zemřel pro nás – stačí to? Ano, ale.. Jak máme vědět, že nás miluje teď? Teď, když se nám nic nedaří? Teď, když jsme rozzlobení, nebo dokonce agresivní? Teď, když máme obavy a jsme na pokraji zoufalství? Něco jiného je věřit v Boží lásku a něco jiného je se z ní radovat! Inu, nemůžeme se radovat z něčeho, co neznáme, a než něco poznáme, tak to chvíli trvá a něco nás to stojí. Poznávat Boží lásku pro nás znamená uplatňovat naši víru. Vyžaduje to, abychom si několikrát denně, když konáme svou práci, vnímáme své pocity a když se nám v hlavě honí myšlenky, připomínali Boží slovo, Boží vůli a Boží moudrost. V tomto hledání nám mají pomáhat modlitby, jak tradiční, tak i naše vlastní, čtení, zvláště pak díla mnoha světců – najděme si toho pravého, který k nám bude promlouvat – a svaté přijímání a svátost smíření. Pomáhají nám, abychom si uvědomili naši slabost a svěřili ji Bohu. A tím, že svěříme naši slabost Bohu, se přibližujeme Boží lásce.

Úsilí o poznání Boží lásky k nám se rozhodně vyplatí. Bůh nás miluje jako své děti. Bezpodmínečně. Nemiluje nás proto, že jsme dobří a silní. Miluje nás proto, že jsme Jeho děti. A Jeho láska nás činí dobrými a silnými. Boží láska je pro nás „účinnou a činnou láskou. Je to láska, která – ačkoli v nás rozhodně předem nepředpokládá schopnost milovat, v nás tuto schopnost milovat vytváří“. Poznání Boží lásky k nám nás uschopňuje k lásce. Náš vztah k Bohu, láska v našem duchovním nitru, utváří a udržuje naše já. Náš vztah k Bohu nás tudíž připravuje na mateřství, protože do mateřství musíme vložit naše já. Pokud se neustále obracíme k Bohu, můžeme se neustále obracet k našim dětem a milovat je, aby byly zdravé, šťastné a svaté.

/.../

Láska proměňuje utrpení

Bolesti patřící naší minulosti, rozpory mezi námi a našimi vlastními matkami, řetěz táhnoucí se zpět snad přes mnoho generací více či méně nesprávného mateřství – jsme předurčeny k tomu, abychom to všechno předávaly dále? Můžeme dát více, než bylo dáno nám? Ne, ale dostaly jsme toho více, než si možná uvědomujeme. Nemusíme se stát takovými, jaké byly naše matky a babičky, nemusíme mluvit jako ony, nemusíme trpět jako ony. Nemusíme milovat chladnou, hodnotící, panovačnou nebo nevyzpytatelnou láskou, a to i pokud jsme my samy tak byly milovány, protože nyní máme jiný způsob lásky. Můžeme překonat vzory minulosti, protože nyní víme, že jsme milovány dokonalou láskou. Zakoušíme-li Boží lásku k nám, můžeme odložit naši lásku. Nemusíme se v hněvu ohlížet zpět nebo se v obavách dívat kupředu; můžeme se s láskou dívat kolem dokola. S jistotou Boží tvořivé lásky můžeme tuto lásku předávat prostřednictvím lásky ke svým dětem.

Pán nám říká, že se člověk může stát pramenem a že proudy živé vody poplynou z jeho nitra (srov. Jan 7,37 - 38). Abychom se takovým pramenem stali, musíme neustále znovu a znovu pít z původního pramene, kterým je Ježíš Kristus, z jehož probodeného srdce tryská láska k Bohu (srov. Jan 19,34).

Zakusíme-li Boží lásku k nám, umožní nám to překonat svou minulost i sebe sama, abychom dokázali milovat druhé podobně mocnou, proměňující láskou.

Co tedy k této úžasné, proměňující lásce patří? Tím chci říci: máme tady něco dělat? Jak se bezpodmínečná láska sděluje?
Boží láska k nám není jenom základem a zdrojem naší lásky k dětem, je to rovněž vzor lásky, kterou potřebujeme v mateřství. A tím nejlepším způsobem, jak Bůh vyjadřuje svou lásku k nám, je jeho přítomnost. Bůh nás zná, Bůh nám naslouchá, Bůh nám odpovídá. Bůh nám v každý okamžik věnuje svou plnou pozornost. To je zajisté těžké napodobit. Naštěstí nemusíme dosáhnout jeho pozornosti. Ale musíme tu být pro naše děti, musíme jim být k dispozici, musíme jim věnovat pozornost a musíme stále odpovídat na jejich podněty. A to zejména po narození našich dětí a na začátku jejich života.

/.../