9. den: Biřmování – Duch volá: „Přijď!“ (Zj 22,17)

Body k modlitbě

Dnes nahlédneme do Apokalypsy, tedy knihy Zjevení apoštola Jana. Jde o text, který volí jiný literární druh, než je prosté líčení historických událostí či poučný dopis. Jde o způsob líčení vizí, které nešetří obrazy, symboly, velkolepými scénami. Čtenář je často fascinován barvitými obrazy. Za emotivními vyjádřeními je touha sdělit cosi, co není prostými slovy sdělitelné. Mnohokrát v textu jako by se rozehrávaly obrazy či paralely s různými místy Starého zákona. V samém závěru knihy Zjevení se autor zmiňuje o „vodě života“ a „Duchu“. I zde se odráží celá řada míst Starého i Nového zákona (Iz 55; Jr 2,13; Ž 23,2; Jan 4,10nn; Jan 7,37nn...). Nevěsta je zásadní pojem Starého zákona, který jím označoval Izrael, a církev záhy pochopila, že toto označení platí ještě mnohem více o ní. Biřmováním nejen dostáváme pomoc od Pána, my se stáváme milovanou nevěstou, součástí lidu nové smlouvy, který má zvláštní výsady. Biřmováním si „nás Bůh v Kristu pomazal, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku“ (srov. Katechismus katolické církve 1296).

http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1296&x=0&y=0

Můžeme postupovat podle těchto kroků:

1. Přečtěme si nejprve text Zj 21,6-7; 22,17.

2. Procházejme text znovu, ale pomalu a označme místa, která nás oslovují.

3. Zkusme si představit pramen či řeku se skvělou vodou.

4. Projděme verše ještě jednou, tentokrát s pomocí poznámek, a u toho, co se nás dotýká, zůstaňme.

5. Nyní zkusme opustit text a pokusme se nechat na sebe tiše působit to, o čem jsme přemýšleli.

6. Dnes nepřipojujme prosby, ale chválu. Zakončeme modlitbou Otče náš.

Tipy, jak se soustředit a využít připravené rozjímání

1. Přečtěme si text Písma Zj 21,6-7; 22,17.

(Ten, který seděl na trůnu...) ^21,6dodal: „...Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. ⁷Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem...“

^22,17A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.

2. Procházejme text znovu, ale pomalu a označme místa, která nás oslovují.

3. Zkusme si představit pramen či řeku se skvělou vodou.

Foto Michal Němeček

4. Projděme verše ještě jednou, tentokrát s pomocí poznámek, a u toho, co se nás dotýká, zůstaňme.

Jednotlivé verše Zj 21,6-7; 22,17	Komentář k veršům
Ten, který seděl na trůnu...^21,6dodal: „...Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.	Bůh – první i poslední, všechno ve všem... On nám říká, že nám dá pít. On nám dá pít! Co je živou vodou uvnitř Božího tajemství? Jediné, co vytváří prostor Božího přebývání – Duch svatý. Bůh nám dává vodu živou (Jan 4). Prosme o tuto vodu. Ale zkusme si nyní představit, jak nám Pán podává tuto „vodu“. Zkusme ji přijmout (!) a pít.
⁷Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem...“	Jistě, pokud zvítězíme... Proč právě dnes neříci své: „Já chci zvítězit! Pomoz mi, prosím!“ Jak nesmírná blízkost, kterou Bůh zaslibuje! Není to okamžik, kdy má člověk odpovědět: „Já chci být tvým synem, dcerou“?
^22,17A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“	Nevěsta – symbol církve (Zj 21,2). To proto, že po ní – po nás – Bůh touží. Nevěsta, protože ji učinil Bůh krásnou svým vykoupením. On je ženichem ve smyslu zachránce, ale tento termín mluví také o určité něžné intimitě. Ne nadarmo je v této souvislosti často jmenována Maria. Ona je vzorem, ale i symbolem snoubenky. Avšak ona je jedna z nás, a tak je také symbolem každého, kdo přijal Ducha svatého do svého nitra (Lk 1,35).
A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.	Přijď! Tak po Bohu volá nejen „nevěsta“, ale také Duch! On spolu s námi, v našich srdcích volá (Ř 8,26). Připojme se k tomuto volání: „Přijď!“ Prvotní církev to vyjadřovala aramejským souslovím Maranatha, tedy: „Přijď, Pane!“ Naberme z pramene, který nám Bůh nabízí!