5. den Církev

Body k modlitbě

V minulých zastaveních jsme objevili, že dar Ducha svatého je pozvánkou do vnitřního Božího života. Ale Duch je také silou k naplnění našich mezilidských vztahů, i když je to někdy nesnadné a bolestné. Poslední večeře v Janově evangeliu vrcholí Ježíšovou modlitbou (17. kapitola). Není to prosba za sebe sama, ale prosba o Otcovu slávu (17,1-5) a dále za učedníky a nakonec za všechny budoucí následovníky Krista, tedy i za nás.

Můžeme postupovat podle těchto kroků:

1. Přečtěme si nejprve text Písma Jan 17,11b-19.

2. Procházejme text znovu, ale pomalu a označme místa, která nás oslovují.

3. Zkusme si představit církev...

4. Projděme verše ještě jednou, tentokrát s pomocí poznámek, a u toho, co se nás dotýká, zůstaňme.

5. Nyní zkusme opustit text a pokusme se nechat na sebe tiše působit to, o čem jsme přemýšleli.

6. Můžeme i připojit prosby. Zakončeme modlitbou Otče náš.

Tipy, jak se soustředit a využít připravené rozjímání

1. Přečtěme si text Písma Jan 17,11-19.

¹¹Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. ¹²Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo. ¹³Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. ¹⁴Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. ¹⁵Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. ¹⁶Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. ¹⁷Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. ¹⁸Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. ¹⁹Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.

2. Procházejme text znovu, ale pomalu a označme místa, která nás oslovují.

3. Vzpomeňme si na velikonoční vigilii, světelný průvod a zkusme si představit církev jako souznění srdcí ve světle víry.

Foto: Jan Chlebovský

4. Projděme verše ještě jednou, tentokrát s pomocí poznámek, a u toho, co se nás dotýká, zůstaňme.

*Jednotlivé verše Jan* 17,11-19**	Komentář k veršům
¹¹Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.	Mezi dvěma lidmi vzniká přátelství tím, že tu je jakési neviditelné pouto souznění, porozumění, sebedarování. Takto žije v nitru Bůh a to nám Ježíš vyprošuje i pro naše vzájemné vztahy...
¹²Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo.	Ve jménu pravdy jsou lidé ochotni jít na smrt, ve jménu života zachraňují tonoucí atd. Když Ježíš chtěl apoštoly zachránit, vedl je k Otci. On byl motivací, posilou i cílem.
¹³Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.	Představme si nějaké dusivé prostředí, (smog, fabrika, ...) A najednou můžeme jakýmisi dveřmi vstoupit doprostřed hor, lesa, přírody, kde je možné se hluboce nadechnout, a je to krásné. To je plnost radosti.
¹⁴Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.	Žít pro Boha? To není pro mnohé okolo nás pochopitelné. To ale nevadí...
¹⁵Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.	Ježíš ze světa neutekl! Ani my nemáme utíkat ze světa. Svůj život s Bohem žijeme tady a teď. Úkol není utéci, ale kráčet k dobru ve všech významech tohoto slova.
¹⁶Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.	Náš vztah s bratřími není postaven na sobecké zištnosti. To označuje Ježíš logikou „světa“.
¹⁷Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.	Ježíš je Otcovo slovo (Jan 1,1nn)! On nás posvětí, když se stane naší vnitřní pravdou.
¹⁸Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.	Jsme posláni. Především jeden k druhému, ale také do světa. Jsme posláni stejnou silou jako Ježíš – mocí Ducha. Jdeme společně jako Boží vyslanci.
¹⁹Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.	Ale kdo nám uvěří? Vždyť jsme hříšní, slabí... On se za nás posvětil. Nikoli naše dokonalost, ale jeho oběť je důvod. On nás posvětil pravdou.

5. Nyní zkusme opustit text a pokusme se nechat na sebe tiše působit to, o čem jsme přemýšleli.

Mějme nyní před očima modlícího se Krista, Otcovu lásku k člověku a modleme se za církev, církev v místech, kde žijeme, kde je naše společenství, kde prožíváme víru.

6. Můžeme i připojit prosby. Zakončeme modlitbou Otče náš.

Prosme o dar jednoty v církvi.

Prosme za ostatní církve a společenství křesťanů, aby nalezly cestu k jednotě.

Prosme za všechny bratry a sestry, se kterými sdílíme společenství.

Prosme o smíření a vzájemné odpuštění.

Otče náš...