1. den: Ježíš nám touží dát svého Ducha

Body k modlitbě

Nejdříve se zastavme na hoře, kde se Ježíš loučil s apoštoly. Ať již to bylo kdekoli, zkusme se připojit k apoštolům. Nejsou nám ovšem příliš vzdálení? Nevnímáme celé dění jen jako historickou či dokonce mytickou událost? Komu Ježíš zaslíbil tento dar? Platí také nám, dnes, tam, kde žijeme?

Můžeme postupovat podle těchto kroků:

1. Přečtěme si text Písma Sk 1,1-8.

2. Procházejme text znovu, ale pomalu a označme místa, která nás oslovují.

3. Zkusme si představit, jak vypadá scéna Kristova loučení s apoštoly.

4. Projděme verše ještě jednou, tentokrát s pomocí poznámek, a u toho, co se nás dotýká, zůstaňme.

5. Nyní zkusme opustit text a pokusme se nechat na sebe tiše působit to, o čem jsme přemýšleli.

6. Můžeme připojit prosby. Zakončeme modlitbou Otče náš.

Tipy, jak se soustředit a využít připravené rozjímání

1. Přečtěme si text Písma Sk 1,1-8

¹První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku ²až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu; ³jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím. ⁴Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. ⁵Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“ ⁶Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ ⁷Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ⁸ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“

2. Procházejme text znovu, ale pomalu a označme místa, která nás oslovují.

3. Zkusme si představit, jak vypadá scéna Kristova loučení s apoštoly.

Pohled na Bethanii / foto Michal Němeček

Fotografie je pohledem na Bethánii a okolní kopce z východu. Kdesi za Bethánií se rozprostírá Jeruzalém. Tady někde se Kristus s apoštoly loučil. Fotografie je z podzimu, ale pustá krajina je zjara nádherně zelená a rozkvetlá... Setrvejme chvíli tiše na těchto místech.

4. Projděme verše ještě jednou, tentokrát s pomocí poznámek, a u toho, co se nás dotýká, zůstaňme.

Jednotlivé verše Sk 1,1-8	Komentář k veršům
¹ První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku	Lukáš rozdělil své dílo na vyprávění o Ježíši (Lk) a na vyprávění o jednání Ducha svatého v životě prvních křesťanů (Sk). Možná i v našem životě jsou fáze, první byla více o objevování Boha a jeho tajemství. Druhá se možná více týká služby a života z Boha.
² až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu;	Lukáš velice zdůrazňuje součinnost Ducha svatého. Ježíš odchází k Otci, ale nám zanechává svého Ducha. Nemusíme být smutní, že Ježíš ve viditelné podobě nezůstal... Duch svatý je dar, který nám plně zajišťuje spojení s Bohem. Teď a tady.
³ jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím.	Ježíš žije. Není těžké pochybovat o jeho životě, učení, vzkříšení,... Zpochybnit lze všechno. Ale Ježíš „mnoha způsoby prokázal“, že žije. My jsme povoláni uvěřit, přijmout za své, že žije. Učiňme tento krok víry třeba právě v této chvíli.
⁴ Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli.	Jak to bylo? Jsou to poslední okamžiky, kdy jsou učedníci s Ježíšem. Je to možná velice tesklivé. Vědí, že odchází k Otci a již ho nespatří. Ale právě v této pro ně smutné chvíli jim Pán klade na srdce Otcovo zaslíbení. Není to jen Ježíš, kdo slibuje Ducha. Je to sám Otec! On nám chce dát svého Ducha. Může nebeský Otec neplnit slib? Jasná odpověď na tuto otázku se přímo týká i nás.
⁵ Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“	„Pokřtěni Duchem“? Křest ve Starém zákoně byl výrazem nějaké změny (Janův křest). Ale tady jde o něco jiného. Vzpomeňme na Nikodéma: „Ježíš odpověděl: ‘Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch’“ (Jan 3,5-6). I nás se týká křest Duchem! Jde o oživení nitra.
⁶ Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“	Jak často je naše pozornost upnuta jinam. Nyní nejde o politiku ani o moc... Prosme, aby nám Pán otevřel oči pro to, co máme skutečně zahlédnout.
⁷ Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci;	Otec ví... a to stačí k našemu pokoji.
⁸ ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“	Síla Ducha svatého – to je dar, který nám Pán připravil. Prosme o tuto sílu! Je to dar! A Ježíš ho touží dát každému, kdo prosí!

5. Nyní zkusme opustit text a pokusme se nechat na sebe tiše působit to, o čem jsme přemýšleli.

6. Můžeme i připojit prosby. Zakončeme modlitbou Otče náš.

Prosme za chvíle, kdy nemáme odvahu či chuť zůstat a čekat na dar Božího Ducha, na Boží řešení.
Prosme o odvahu hlásat radostnou zvěst o velikosti Boží lásky ke světu.
Prosme za naše blízké, kteří Boha do svého života nepozvali.
Prosme o dar víry.
Prosme, aby nás Bůh naplňoval a přetvářel náš život.

Otče náš...