„Chci, požaduji, očekávám …“
„Chci, abys mě učinila šťastným.“
„Chci, abys mě naplnil, abys splnil všechna moje očekávání.“
„Nejsem šťastný, a je to tvoje chyba.“
„Neposkytl mi to, co jsem od něj očekávala.“
Mnozí lidé očekávají, že štěstí jim přinese ten druhý. Zprostředkovat ale partnerovi štěstí je však úkol nadlidský. Svou touhu po štěstí tak člověk nakládá na bedra svého partnera. Pokud člověk všechno očekává od toho druhého, snadno se z něj stane tyran: „Chci, požaduji, očekávám …“
Hledám dokonalou lásku...
Hledá-li člověk lásku, která by ho dokonale naplnila, hledá jenom sebe sama. Při takovém hledání totiž pořád kalkuluje, co mu partner dává, a co ne. Nehledá toho druhého, ale skrze něj vždycky na prvním místě sebe, své štěstí a své blaho.
Při vstupu do manželství lidé vyjadřují své ano slovy: „Odevzdávám se ti a chci tě milovat …“ Povšimněme si, že se nezavazují ani k tomu, že budou šťastni, ani že učiní šťastným svého partnera. Při vstupu do manželství se člověk zavazuje, že udělá vše, co bude v jeho silách, aby byl šťastný ten druhý. To není žádná hra se slovíčky. Ten, kdo bere manželský slib vážně, přestává vyžadovat a je připraven nechat se partnerem obdarovat.
Štěstí je plodem a důsledkem lásky
Štěstí je plodem a důsledkem lásky. Dostáváme ho jako dar, je to třešnička na dortu. Pokud se dosažení štěstí pro člověka stane cílem, hrozí mu, že nebude brát na partnera žádné ohledy a začne vzájemný vztah pojímat sebestředně jen jako prostředek k vlastní seberealizaci. Když milujeme, samozřejmě děláme všechno pro to, aby s námi byl ten druhý šťastný. Který muž by si nepřál, aby žena, do níž je zamilovaný, byla šťastná? Kdyby tomu tak nebylo, určitě by něco nebylo v pořádku..
I v tom nejkrásnějším a nejláskyplnějším vztahu prožije člověk zklamání a nepochopení, všechna jeho očekávání se jistě nenaplní. To všechno k lásce neodmyslitelně patří. Pravá láska začíná ve chvíli, kdy přijmeme zklamání, které nám partner způsobil. Teprve tehdy mu totiž můžeme říci: „Miluji tě, protože jsi to ty“.