Co když už prostě milovat nezvládáme?

Často slyšíme o tom, jak je láska krásná, jak člověka oživuje, jak mu vlévá sílu do žil, pozvedá, pomáhá, uschopňuje atd. A slyšíme  také, že křesťanství hlásá milujícího Boha, který nás posílá tuto lásku předávat. Co si ale počít, když se ocitneme v situaci, když už prostě milovat nezvládáme, neumíme, či už vlastně podvědomě ani nechceme? Zažívat takové situace můžeme v těžkých vztazích v zaměstnání, či v zadrhnutých partnerských vztazích, v bolestných vztazích mezi rodiči a dětmi, a  nejrůznějších mnohých dalších situacích.

Láska se projevuje různě

Láska je velice široký pojem. Projevuje se v mnoha podobách, nejčastěji:

  • V kamarádství a přátelství.
  • V rodinných vztazích, příbuzenství, mateřství a rodičovství.
  • Jako milenecká a partnerská láska.
  • Jako pečující láska o druhé.
  • Jako láska navzdory všemu...

Různé lásky – různé pocity

Každá z těchto podob lásky se projevuje i jinak navenek. A hlavně – každá z těchto podob lásky nám přináší jiné emocionální odezvy.

Někdy jsou to pocity blaženosti. Například malé dítě mnohdy v blízkosti matky prožívá totální blaženost a bezpečí. A to i ve chvíli, když maminka už tzv. „mele z posledního“ a možná právě žádnou blaženost neprožívá. Krásné pocity prožívají i zamilovaní partneři, kteří ještě neměli možnost svůj protějšek poznat ze všech úhlů. Méně intenzivní emoční vzedmutí přináší kamarádství a přátelství, ale dlouhodobě přináší oporu, přijetí a inspiraci. Jinak se také jistě cítí milující rodiče, když se od nich jejich dospívající děti začínají odpoutávat a berou je podvědomě jako trenažer toho, co rodičovská láska ještě snese… Jiné pocity prožívají manželé, kteří se navzájem odcizili, vidí v tom druhém jen příčinu svého neštěstí, ale stále se snaží o jejich vztah z nějakých důvodů usilovat. A ještě jinak se mohou cítit lidé, kteří s láskou pečují o nevyléčitelně nemocné, o lidi bez domova, o závislé lidi, o zločince atd.

Když nic necítíme...

Tedy různé druhy lásky nám přinášejí různé aktuální pocity. Ale láska je jen jedna. V různých projevech. Dalo by se říci, že zkouškou opravdovosti lásky jsou až těžké chvíle, kdy již (momentálně) necítíme nic krásného, oblažujícího a povznášejícího a přesto vytrváme v rozhodnutí milovat.

I když už ani třeba vůbec nevíme jak milovat, když už se zdá, že je to k ničemu a že nic „nefunguje“. Tehdy se může láska projevit tím, že druhého člověka „jen“ trpělivě snášíme, respektujeme a přijímáme v jeho charakterové ohraničenosti.  "Jen" snášíme jeho grimasy, jízlivosti, výkyvy nálad i mlčení, ale neprovokujeme ho, hledáme, jak mu nějak nezištně a neviditelně prospět, přemýšlíme, jak mu nebýt na obtíž. Takovéto projevy lásky se mohou možná zdát jako ty nejnižší a nejtěžší. Jsou ale hledáním jakéhosi nejnižšího  společného jmenovatele, jak je možné milovat. A možná právě toto je největším světlem v aktuální lidské bídě.

Inspirace proč a jak milovat,
když už milovat nezvládáme

Inspiraci a pomoc, jak milovat i v obtížných situacích, nám poskytuje několik věcí.

  • V prvé řadě víra, že Bůh miluje každého člověka a vztah s ním je pro nás pramenem nekonečné lásky k nám samým. (Je o nás tedy bohatě postaráno...). Z tohoto pramene my tedy můžeme a máme čerpat a dávat dál. I v těch nejbolestnějších situacích věříme, že Bůh nás miluje víc, než kdokoliv na světě a jeho láska je větší i než jakékoliv zlo, které od druhých zažíváme.
  • Na to navazuje přesvědčení, že to jediné, co po naší smrti zůstane, bude právě jen to, co jsme udělali z nezištné lásky. A nikdo si toho ani nikdo nemusel všimnout. Tedy kromě Boha a všech, kteří již s Bohem žijí a jednou žít budou. Každý vykonaný drobný skutek lásky se tak s námi "potáhne" celou věčnost...
    V knížce Chatrč se píše: "... S každou laskavostí a službou, viděnou či neviděnou se naplňuje Boží záměr a nic nezůstává stejné."   
  • Další důležitý aspekt křesťanského pohledu na aktivní lásku je popsaný ve 25. kapitole Matoušova evangelia, kde se sám Ježíš ztotožňuje s každým, komu bylo prokázáno jakékoliv dobro, anebo naopak odepřeno. Ježíš říká: "Cokoliv jste učinili tomu nejposlednějšímu člověku, mně jste učinili. A cokoliv jste komukoliv odepřeli, mně jste odepřeli..." Když tedy milujeme "nemilovatelného" člověka, prokazujeme tím lásku samotnému Bohu. Není to skvělá, inspirativní a motivující myšlenka?!
  • Jako křesťané máme jednu silnou zbraň, ale i výzvu: žehnejte. Když totiž druhému žehnáme, svoláváme na něj Boží dobro, které převyšuje vše dobré i zlé v našich životech. Když druhému žehnáme, odevzdáváme situaci, ve které se nalézáme, Boží všemohoucnosti, Lásce, prozřetelnosti, milosrdensvtí a i  definitivní spravedlnosti. U Boha je tak zaručeně naše situace v těch nejlepších rukou. A pořekadlo "s čím kdo zachází, tím také schází" by se tak dalo přeložit i tak, že pokud žehnáme v Božím jménu, žehnání nám tak nějak "ulpí na rukou", v srdci, v celém životě. Může to být i dlouhá cesta. Ale smysluplná a zacílená.
  • A v neposlední řadě nám důležitou oporou a inspirací může být i pohled na nespočet lidí v našem okolí a v křesťanských dějinách, kteří takto lásku dokázali čerpat a následně předávat dál. Jednou takovou postavou byla například i Terezie z Lisieux. Tehdy neznámá řeholní sestra je dodnes jakýmsi symbolem toho, že lze milovat po malých krůčcích kdykoliv, kdekoliv a v jakýchkoliv podmínkách. Z jejího životopisu se dovídáme např. o jedné její problémové a nesympatické kolegyni. Terezie se snažila nenechat se ovlivnit její negativní stránkou a projevovala ji naopak velkou laskavost a přízeň. Až tak, že se ona sestra ptala, proč právě k ní se Terezie tak laskavě chová, co na ní vidí... A právě takováto vytrvala láska „na dřeň“ dokáže proměňovat lidské srdce. 
    A v čem bylo tajemství Terezie z Lisieux? Ve svém deníčku si píše, že ona sama ze sebe by nedokázala milovat lidi ve svém okolí. A prosí Boha, aby on sám je miloval skrze ni.

Bože!

Bože, vím, že nepřikazuješ nic nemožného,
Ty znáš lépe než já okolnosti mých vztahů a i mou slabost,
dobře víš, že plně nedokážu milovat lidi ve svém okolí.
Prosím, proměňuj mé srdce, ukazuj mi, jak milovat
a ty sám miluj lidi v mém okolí skrze mě.
Nabízím se ti jako spolupracovn*ice*ík
na tvém díle lásky v mém okolí.
Pomoz mi milovat!
A žehnej ty sám
lidem okolo 
mně.