Když procházíme něčím hodně těžkým a přemýšlíme nad tím, jaký to má všechno smysl, často první, co se v takové situaci vytratí, je láska. Přestáváme být k druhým laskaví. Přestáváme být laskaví sami k sobě. A přestáváme hledat Boha, který by nám připomněl, že všechno může být v pořádku.
Když se ale v těžkých chvílích
rozhodneme pro Boha a pro lásku,
je v tom velká síla.
Jak napsala Joyce Meyerová, je třeba „rozdmýchat ve svém životě lásku – vůči manželovi nebo manželce, rodině, přátelům, sousedům a kolegům. Jděte za těmi, kdo trpí a potřebují pomoc. Modlete se za lidi a žehnejte jim.“ Láska totiž nemá meze. Na zemi neexistuje místo, které by bylo mimo Boží dosah.
Bible říká: „Bože, tvá láska sahá k samému nebi,
tvá věrnost vzhůru k oblakům. (Žalm 57:10 - B21)
Tím to všechno začíná, i ve chvíli, kdy je člověku nejhůř. Žít moudře znamená rozhodnout se, že středobodem všeho bude láska. Využijte ty chvíle a přitakejte Boží přítomnosti, jeho pomoci, jeho síle a jeho cestě. Odpovědí je vždycky láska.
Vězte, že když o to požádáte,
Bůh vás nikdy neopustí
a dá vám, co potřebujete.
