8. 2. 2014, Pavel Semela (Foto: IMA) | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Cesta k zacelení a uzdravení vlastních ran

Toto praví Bůh Hospodin: "Lámej svůj chléb hladovému,
popřej pohostinství bloudícím ubožákům;
když vidíš nahého obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu.

Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí...
Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem,
křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného,
tehdy v temnotě vzejde tvé světlo." (Iz 58,7-10)

Každý člověk občas v životě utrží nějakou ránu nebo prožívá temnější období.

Jak na to reagujeme? Stěžujeme si, hledáme viníka, obviňujeme lidi kolem sebe? Máme pocit, že si pomůžeme, když druhé očerníme a srazíme pod sebe? Máme tendenci manipulovat druhými, využít je, urvat něco na jejich úkor? Tyto postoje ale vedou ještě k větší samotě a náš život spíše zatemňují. Naše vlastní zranění je tak možné zamaskovat, ale ne uzdravit.

Bible nám nabízí jiný přístup. Můžeš přestat ukazovat na skutečné i domnělé chyby a prohřešky druhých, můžeš se zříci snahy držet je v šachu a ovládat je. Zakusíš tak osvobození a prozáření toho, co bylo temné. Jsme zváni vydat se cestou vnímavosti k trápením a potřebám druhých, cestou neodmítání pomoci bližním. To je cesta vedoucí k zacelení a uzdravení i našich ran.

Redakčně upraveno

Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu

Autor: Pavel Semela