Být za hlupáka?

Máme brát výzvy z Bible doslova?

Nad některými výzvami z evangelií si člověk musí lámat hlavu. Má je brát doslova? Nebo je má chápat tak „obrazně“, že z nich vlastně nic nezbude? Tak se můžeme ptát i nad touto Ježíšovou výzvou. Máme zvát na hostinu žebráky, mrzáky, chromé? Dnes bychom asi řekli: Prokazovat dobro bezdomovcům, psychicky nemocným, špatně ekonomicky zajištěným.

Jde o ty, kteří nám naše dobré konání nemohou oplatit

Smysl této Ježíšovy výzvy je zřejmý až z připomenutí, že jde o ty, kteří nám naše dobré konání nemohou oplatit. Nejde tedy v prvé řadě o to, koho z potřebných máme upřednostňovat, ale o to, co je v pozadí našeho rozhodování, čeho chceme dosáhnout.

Jde nám opravdu o nezištné posloužení potřebným lidem, se kterými se dělíme o to, co máme k dispozici, ať je to hmotný majetek nebo čas či zájem? Nebo jde vlastně o vypočítavé chování vůči lidem, od kterých můžeme čekat protislužbu, výhody?

Pokud přijmeme Ježíšovu výzvu, budeme za hlupáky

Pokud pochopíme a přijmeme Ježíšovu výzvu, abychom byli dobří k těm, kteří nám naše dobré konání nemohou oplatit, musíme ovšem počítat s tím, že budeme v očích druhých lidí spíš za hlupáky než za ty, „kteří se vyznají“. Protože na své nezištné dobročinnosti opravdu v tuto chvíli nevyděláme.

Žádný laciný slib, ale reálná jistota...

Příslib, že odměnu obdržíme „při vzkříšení spravedlivých“ ale není laciným odkazem na vzdálenou budoucnost, která kdoví, zda se uskuteční. Je to odkaz na skutečnost, která nepodléhá moci zla, protože je zcela Boží. Je jistější než to, co teď držím pevně v ruce, byť by to byla zlatá cihla.

Bohu se nejvíce podobáme, 
když prokazujeme dobro těm, 
kteří nám to nemůžou oplatit...

Redakčně upraveno