Když je lepší být za hlupáka, než být ´in´...

Máme brát výzvy z Bible doslova?
Anebo je chápat ´obrazně´, že z nich ale pak už nic nezbude?

Nad některými výzvami z evangelií si člověk musí lámat hlavu. Má je brát doslova? Nebo je má chápat tak „obrazně“, že z nich vlastně nic nezbude? Tak se můžeme ptát i nad touto Ježíšovou výzvou. Máme zvát na hostinu žebráky, mrzáky, chromé? Dnes bychom asi řekli: Prokazovat dobro bezdomovcům, psychicky nemocným, špatně ekonomicky zajištěným.

Jde o to, co je v pozadí našeho rozhodování,
čeho chceme dosáhnout.

Smysl této Ježíšovy výzvy je zřejmý až z připomenutí, že jde o ty, kteří nám naše dobré konání nemohou oplatit. Nejde tedy v prvé řadě o to, koho z potřebných máme upřednostňovat, ale o to, co je v pozadí našeho rozhodování, čeho chceme dosáhnout.

Jde nám opravdu o nezištné posloužení potřebným lidem, se kterými se dělíme o to, co máme k dispozici, ať je to hmotný majetek nebo čas či zájem? Nebo jde vlastně o vypočítavé chování vůči lidem, od kterých můžeme čekat protislužbu, výhody?

Pokud budeme dobří k těm, kteří nám to nemohou oplatit, 
budeme v očích druhých spíš za hlupáky

Pokud pochopíme a přijmeme Ježíšovu výzvu, abychom byli dobří k těm, kteří nám naše dobré konání nemohou oplatit, musíme ovšem počítat s tím, že budeme v očích druhých lidí spíš za hlupáky než za ty, „kteří se vyznají“. Protože na své nezištně dobročinnosti opravdu v tuto chvíli nevyděláme.

Žádný laciný slib s odkazem na mlhavou budoucnost,
ale reálná jistota...

Příslib, že odměnu obdržíme „při vzkříšení spravedlivých“ ale není laciným odkazem na vzdálenou budoucnost, která kdoví, zda se uskuteční. Je to odkaz na skutečnost, která nepodléhá moci zla, protože je zcela Boží. Je jistější než to, co teď držím pevně v ruce, byť by to byla zlatá cihla.

Redakčně upraveno