Potkal jsem lidi, kteří pomáhají 
To mě ovlivnilo

Když jsem byl malý, žili jsme s rodiči v pátém patře pařížského činžáku s vodovodním kohoutkem na pavlači a se záchodem o několik pater níž...  Na prázdniny jsme pochopitelně nikam nejezdili. Neměli jsme na to. Jediná cesta, která mi otevřela srdce k širším obzorům, a následně i k myšlenkám na Stvořitele, byla, když mě matka vzala do Alp kvůli průduškám. Na rok mě tam pak svěřila jedné křesťanské rodině. Tito lidé tak měli částečný podíl na mé výchově. Zažil jsem u nich laskavou péči v kulisách nádherných hor, kde jsem rád pozoroval kamzíky na útesech.

Nikdy nevíme, kam až dosáhne náš drobný skutek
a co všechno může způsobit

Skutečnost, že jsem potkal lidi, kteří mají rádi ostatní a pomáhají jim, posílila mou víru. Nikdy totiž nevíme, kam až dosáhne náš i drobný skutek lásky a co všechno může způsobit. Znáte efekt motýlích křídel, tu energii dobra, která se přenáší z člověka na člověka a dotýká se srdcí? Ježíšovo poselství v evangeliu je výzvou ke sdílení talentů, darů, k dělení se o věci, včetně těch duchovních.

Každý z nás jsme vybaveni k tomu, abychom mohli působit ve svém okolí dobro. Nikdo není tak „chudý“, aby nemohl nějakým způsobem pomoci druhým (slovem povzbuzení, nasloucháním atd.).  I chudý člověk se ale může chovat jako „boháč“, když se uzavře do sebe. A naopak boháč se srdcem chudého se může s druhými dělit. 

Milujme lidi navzdory jejich slabostem

Milujme druhé, milujme je v malých věcech, drobnostech. I když jsme každý z nás nějak zraněný, máme každý schopnost milovat, pomáhat si a sdílet se, dřív než bude příliš pozdě. Láska je jediný prostředek schopný zabránit zkáze světa.

Jsme na tomto světě jen na chvíli, a proto neztrácejme čas, který nám byl dán, a milujme lidi i navzdory jejich slabostem a nedokonalostem. Kdo si neumazal ruce, patrně je nepoužívá... Bylo by bláznovstvím snít o dokonalosti. Musíme přijmout naše omezení a mít rádi.