Kapitoly
21. 1. 2002
29. 7. 2005
V hořícím městě
Dva dni předtím, co měl nový biskup světit kostel Nejsvětějšího Jména, uslyšel kanovník Smith uprostřed noci řvát sirény, jak říkali tomu poplašnému zařízení jeho farníci; nebyl tím však nikterak polekán, poněvadž je slyšel už tolikrát, a nikdy se nic nepřihodilo. Trápil ho revmatismus a nohy měl jaksi ztuhlé a celé bolavé, a tak zůstal ležet potmě, až bude odtrouben konec poplachu, a obětoval zatím své trápení všemohoucímu Bohu a prosil ho, aby je ráčil přijmout za to, že on sám i ostatní svět na něho tolik zapomíná. Avšak "konec poplachu" se stále neozýval; místo toho bylo slyšet rány a… | Přečíst celý článek13. 3. 2003
V každém člověku je Kristova tvář
Tahle něžná, vrásčitá tvář drobné ženy je jistě jedním z nejzářivějších světel v temnotě dneška. Nedávno ji navštívil americký evangelizátor Billy Graham. Poslechněme si, jak svůj zážitek popisuje: ,Když nás představili, sloužila právě umírajícímu a držela ho v náručí. Počkal jsem, dokud mu nepomohla přijmout smrt. Když zemřel, potichu se pomodlila, jemně ho uložila zpět na jeho lůžko a obrátila se, aby mě přivítala. Ten den jsme spolu mluvili až do soumraku. Svou lámanou živou angličtinou se mě zeptala, jestli chci slyšet něco o jejích zkušenostech s hladovými a umírajícími. Své… | Přečíst celý článek23. 3. 2010
V koncentráku nám pomáhaly dvě věci
Na šestadvacítce zorganizoval jeden vězeň takový program, řekl bych vyprávění, abychom nevyhořeli. Počkali jsme, až nás večer zamknou, a začali si potichu povídat. „Čím seš?“ „Zahradníkem.“ „Tak nám budeš vykládat o zahradničení.“ A vězeň začal ostatním vyprávět o maceškách… „Co děláš ty?“ „Já vyrábím brýle,“ řekl dotyčný a začal vykládat, co všechno jeho práce obnáší. Dodnes si pamatuji adresu jeho závodu: Praha 2, Ječná 5. Pokaždé, když jdu v Praze kolem toho domu, na toho muže si vzpomenu. Tímhle způsobem jsme se… | Přečíst celý článek26. 3. 2003
V kvádrech pískovce
Modlitby duše a němého srdce smlčených proseb Ztajené modlitby bolesti ztráty s hořkostí v ústech Bezdeché modlitby výkřiku zúženým hrdlem Modlitby odevzdání vyslyšení prahu smrti překročení vysvobození Navěky všechny zůstanou v kvádrech pískovce zapsány do zdi | Přečíst celý článek10. 5. 2010
V modlitbě jde o volbu priorit
Proto si troufám tvrdit, že v modlitbě jde o volbu priorit, neboli o stupeň víry a lásky. Ten není vždycky úměrný čistému času strávenému modlitbou, nýbrž touze být s Bohem. A má-li pak někdo denně čas zastavit se s deseti lidmi po pěti minutách i více, zatelefonovat řadě známých, dívat se hodinu i více na televizi, alespoň letmo přečíst noviny atd. atd., ale už týden mu nevyšel čas ani na patnáct minut osobní modlitby, je to skutečně záležitost priorit, nikoliv času. V podstatě jde o problém nedostatku lásky k Bohu – a nakonec lásky k sobě samému, protože z naší modlitby nezískává… | Přečíst celý článek26. 2. 2003
V modlitbě používejte vlastní slova
Během hledání budete muset projít bolestí, úzkostí, nadějí, očekáváním - celou škálou lidských pocitů. Bůh bude tím, po kom toužíte a tím, kdo vám způsobuje zklamání. Bude tím, po kom dychtíte a tím, koho nenávidíte, protože vám uniká. Tím, kterého milujete nade všechno, bez koho nemůžete žít a komu nemůžete odpustit, protože vám neodpovídá, a ještě mnoho a mnoho jiného. A při tomto hledání budete postupně nacházet slova, kterými můžete k Bohu mluvit o svých vlastních zážitcích při hledání svatého Grálu, slova, která budou vaše vlastní. Možná zjistíte, že jsou to stejná slova, která používali… | Přečíst celý článek20. 9. 2002
V Platónově jeskyni
Místo, kde jsem se ocitl, nepáchlo ani nevonělo. Napnul jsem zrak: byl jsem v nějaké tajemné propasti nebo v něčem jako jeskyně. Vtáhl jsem znovu nosem vzduch, opravdu to tu nepáchlo jeskyňovitě - ani zatuchle, ani zemitě. Zato jsem uviděl lidi sedící na lavicích, kteří koukali na kmitající a třesoucí se obrazy na stěně. "Jé, paráda!" zaradoval jsem se. "Tím tunelem jsem vklouzl přímo do kina." Tak oni tu mají biják! To bych si nikdy nebyl pomyslel. Zvědavost mne přitahovala blíž k promítací stěně. Byly na ní rostliny a zvířata. Bylo tam všechno, co je možno vidět na světě: hory, řeky,… | Přečíst celý článek20. 11. 2001
V půlnoční hodinu
(O něco zvětšený a lépe čitelný obrázek notového zápisu koledy naleznete zde) 2. Nebes Pán naplnil sliby své zajisté, Kristus se narodil z Matičky přečisté. 3. Pastýři, vstávejte, pospěšte k Betlému, zprávu tu povězte na cestě každému. | Přečíst celý článek8. 9. 2005
V rukou nepřítele
Do zajetí Spal jsem skoro celý dušičkovsky krátký den. Probudil jsem se zimou. Mlha se nezvedla, drobounce pršelo. Občas zazněl výstřel. Bál jsem se hnout. Blízko slyším hlasy. Jeden říká: "Es hat schon keinen Sinn," (Už to nemá smysl.) druhý souhlasí a oba odcházejí. Chvíli ještě ležím přilepený k zemi, pak opatrně zvedám hlavu, abych se orientoval. "Komm mein lieber, komm! Und Hände hoch!" (Pojď, miláčku, pojď! A ruce vzhůru!) Vynořil se z mlhy a míří na mě automatem. Pomalu vstávám, nemohu se narovnat, mám ztuhlé údy. Opakuje: "Hände hoch!" Zvedám je a… | Přečíst celý článek8. 8. 2002
V rukou tři životy
Úředník, podoben netvoru, důstojně ustupujícímu na místo výhodnější, vyhledal seznam a četl pozorně poznámky Co četl, ponechal u sebe. Již se stala chyba, veliká chyba, která měla vzápětí chyby jiné. Ukázal chlapci na pozlacenou podobu Velikého Saky a uchopil prsty tyčinku kadidlovou. Vyzval hocha, aby ji zapálil o řeřavý uhel v ohřívadle a položil ji na misku před pozlacenou podobou. Hoch patřil na něho nehnutě očima široce rozevřenýma a s rukama zkříženýma na prsou; hleděl vážně, ale zdálo se, že zdvižené postranní koutky oční se nesnesitelně posmívají. Úředník ho napomenul. Hoch… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
V srdci našeho velikonočního tajemství
Na způsob závěru můžeme nabídnout několik myšlenek o naší modlitbě, modlitbě nás jako křesťanů a učedníků, jako lidí, kteří se snaží “následovat svého Mistra” jako jeho učedníci, a o modlitbě jako o životě v Kristu, nakolik jsme pokřtění. Ve světle Kristova tajemství se pro nás modlitba v plném lidském realismu, s konkrétním dějinným smyslem a živým ekleziálním rozměrem, stává místem uvědomělého prožívání naší víry, našich dějin, křesťanského povolání jako “života v Kristu”, apoštolského poslání, které nám bylo svěřeno, to jest našeho velikonočního tajemství v jeho dynamice: povolání,… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
V srdci velikonočního tajemství
Ježíšova modlitba, řekněme to ještě jednou, je ve středu jeho velikonočního tajemství, jeho existence prožívané před Otcem, jeho poslání; je si zřetelně vědom toho, co jej čeká. Když mluvíme o velikonočním tajemství, nevím z jakého strachu před subjektivismem riskujeme, že jej natolik zobjektivizujeme, že bude příliš vnější: to, co se Ježíšovi přihodilo, jeho smrt a vzkříšení; aniž bychom se uchýlili k interpretačnímu klíči, který nám Pavel označuje jako “smýšlení (pocity) Ježíše Krista”. Subjektivním rozměrem Kristova utrpení a jeho smrti, stejně tak jako jeho života, je právě onen jeho… | Přečíst celý článek19. 6. 2003
V totálním nasazení
Přidělili mě do Berlína, kde jsem rok pracoval v továrně na akumulátory. Při ní byla také ubytovna, v níž byly lidé všech možných národností, Poláci, Francouzi, Jugoslávci, no prostě lidé z mnoha Německem okupovaných zemí. Tam jsem taky na čas vypomáhal v jednom českém orchestru. Hrál jsem na piano, ale na repertoár téhle kapely jsem nebyl zvyklý. I když jsem horoval pro moderní muziku, koneckonců měl jsem v Příbrami svůj vlastní džezový orchestr - tři saxofony, pozoun, dvě trubky, basu, já hrál na piano a sem tam dokonce i zpíval. A tady si dovolím jen malou odbočku. Náš orchestr se… | Přečíst celý článek10. 10. 2001
V. Obrácení k mystickému životu.
Klement Alexandrijský napsal: "Zdá se mi, že existuje první obrácení od pohanství k víře a druhé obrácení od víry ke gnozi" (Stromata VII,10 PG IX,481 a). Gnoze je jak spekulativní, tak praktické dovršení víry. Někteří autoři přijali tvrzení Klementa Alexandrijského a zdůrazňují nutnost druhého obrácení. Oč se jedná? Neexistuje jednoznačná odpověď, protože jsou různá pojetí vývoje duchovního života. Podle jedněch by druhým obrácením měl být osvícený stav askety, stadium následující po začátečnické očišťující askezi. Podle jiných to znamená zasvěcení Bohu v řeholním nebo kněžském stavu.… | Přečíst celý článek10. 10. 2001
V. Svátostné smíření
Nepřetržité smíření v křesťanském životě je už samo o sobě svátostné, protože nová ekonomie spásy má strukturu smlouvy. Je podstatně svátostné a církevní v tom smyslu, že dar, který vzbuzuje v hříšníkovi opravdovou lítost, dotýká se člověka jako člena církve nebo jako někoho, kdo je na cestě k ní; že církev je základní svátostí (znamením a nástrojem) smíření, které chce Bůh uzavřít s lidstvem tím, že soustředí všechny věci pod jedinou hlavou, Kristem. Dále je smíření svátostné také proto, že upřímná lítost má zvláštní svátostnou dimenzi ve svátosti pokání: lítost tvoří totiž dynamický… | Přečíst celý článek1. 12. 2004
Vanilkové rohlíčky
· 350 g polohrubé mouky · 250 g tuku (Hery) · 100 g cukru · 140 g ořechů (nejlépe vlašských) rozemletých · cukr moučka s vanilkou na obalování Vše zpracujeme v těsto, tvoříme či vykrajujeme rohlíčky a po upečení ihned obalujeme v moučkovém cukru s vanilkou. O osvědčený recept se podělila MMA | Přečíst celý článek30. 11. 2001
Vánoce
Vánoce byly za dveřmi. Rozhodl jsem se, že se na svátek připravím v tichosti. Vybral jsem si místo u studny Ouarourout, kde byl dostatek vody a malá jeskyňka mohla posloužit jako kaplička. Počasí se ve svých změnách nezpozdilo a poušť prokřehla mrazem díky zimní mlze, která zakryla slunce. Pobýval jsem tam, v mé jeskyni, s pastýřem Álím. Bylo mi zima. Byly tam ovce a zápach z jejich trusu. Vůbec nic tam nechybělo. Eucharistie, kterou jsem si zavěsil na krk, mi stále připomínala, abych myslel na Ježíše přítomného ve znamení chleba. Přicházela noc. V poušti zuřila… | Přečíst celý článek19. 11. 2001
Vánoce - který dar nejvíc potěší?
Přicházejí vánoce - čas dárků ! V době vánočních svátků se často v myšlenkách vracíme do svého dětství. Vybavují se nám vzpomínky na slavnostní chvíle v rodinném kruhu, rostoucí napětí při rozdávání dárků, znovu si připomínáme tajuplnou atmosféru tiché noci... Snad nikdy nezapomenu na jeden zážitek, který rád vyprávím svým dětem u štědrovečerního stolu. Vyrostl jsem v rodině obchodníka, kde jsme se už jako děti musely hbitě ohánět. Nejvíc práce jsme měly každým rokem o vánočních svátcích. Ale na Štědrý den zavládla slavnostní nálada. Večer se pak celá naše rodina sešla u svátečního… | Přečíst celý článek19. 11. 2001
Vánoce - už po kolikáté ...
ČÍM VÍCE DÁRKŮ, TÍM VÍCE RADOSTI ? Říká se, že Vánoce jsou svátky dětské radosti. Dětem přirozeně dělají radost dárky. Někdy ale podlehneme představě, že platí jakási přímá úměra: čím více dárků, tím více radosti. Není tomu ale tak! DÁREK JE PŘEDEVŠÍM OSOBNÍ POSELSTVÍ Dárek není jen ona věc, která se dává a která má hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Dárek je především osobní poselství, které říká “mám tě rád“. A něco takového se vlastně ani penězi vyjádřit nedá. V dárku - pokud je myšlen upřímně a vskutku jako dárek - dáváme totiž sami sebe. A to je velká, slavná věc,… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
