Užitek z ďábla

Zlý duch a svatí

z knihy Ukřižovaný Kristus , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Existuje vůbec ďábel?

"Zapomněli jsme, že v minulosti používali ďábla pro pronásledování čarodějnic, bludařů a jiných podobných lidí?" Ne, nezapomněli jsme, ale pro stejné účely se používal - a bohužel používá - ještě víc Bůh než ďábel. Zrušíme také Boha?

Nikdo nebyl tak rád, že je odmytizován, jako démon, je-li pravda - jak bylo řečeno - že "jeho největším trikem bylo, když namluvil lidem, že neexistuje" (Ch. Baudelaire)…

Dokonce i mnozí věřící a někteří teologové se nechávají zastrašit: "Ano, ale mohl by skutečně stačit předpoklad, že jde o symbol, o mytický nebo psychoanalytický výklad."

Stalo se něco neobyčejně podivného. Satan, vyhnaný dveřmi, se vrátil oknem; když byl vyhnán vírou, vrátil se pověrou. Moderní technický a průmyslový svět se hemží kouzelníky, spiritisty, věštci s horoskopy, prodavači kouzelných předmětů a amuletů, opravdovými satanskými sektami…

Nejsilnějším důkazem satanovy existence nejsou hříšníci nebo posedlí, nýbrž svatí…

V životě svatých je nucen přijít otevřeně, ukázat se "proti světlu", jeho působení je jako černé na bílém. Ani v evangeliu nejsou nejpřesvědčivějším důkazem ďáblovy existence příběhy o vysvobození posedlých (někdy je u nich těžké rozeznat podíl tehdejších domněnek o původu jistých nemocí). Důkazem je epizoda o Ježíšových pokušeních…

Opakuje se případ Jobův (srov. Job 1,6n). Bůh "odevzdává" své nejmilejší přátele do rukou satanových, aby jim dal příležitost dokázat, že Bohu neslouží jen proto, že jim prokazuje dobrodiní… Karmelitka Marie od Ježíše Ukřižovaného, nazývaná Malá Arabka (pocházela z Palestiny) v době, kdy byla už hodně pokročilá ve svatosti, zakusila ve svém životě dvě období opravdové ďábelské posedlosti, doložené v procesních aktech…

Ovšem z ďábla není třeba mít přehnaný strach. „Po Kristově příchodu“, říká jeden starověký autor, "je démon uvázán jako pes na řetězu. Nemůže nikoho kousnout, jenom toho, kdo si zahrává s nebezpečím a přiblíží se k němu. Může štěkat, může znepokojovat, ale kousnout může jen toho, kdo to chce. Škodí ne nucením, ale přesvědčováním. Nevynucuje z nás souhlas, ale ponouká k němu". (Sv. Cesarius z Arles).

Bůh to zařizuje tak, aby ďáblovo působení sloužilo k očištění a pokoře jeho vyvolených. "Abych se pro vznešenost těch zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil do tváře" (2 Kor 12,7)…